My, co jsme strávili dva roky mládí v JZD, máme teď žně. Protože jednou jézéďák, navždy jézéďák. Když jedu kolem širých lánů obilí a vidím, jak kombajn chroustá zlaté klasy, vzpomenu si na zlaté časy, kdy jsem vydávala časopis Žňováček. Jako vážně.

Nejsem naštvaná, že jsou silnice plné polní techniky a že to vypadá jako na přehlídce Země živitelky. Nevadí mi, že se práší za kočárem, tedy za kombajnem, za traktorem, za nákladními auty, které sváží zrno do sýpek. Přes všechny krásné vzpomínky na své první pracovní angažmá jsem totiž šťastná, že už nemusím zpovídat nemluvné zemědělce ani fotit studený odchov telat, natož brigády socialistické práce, které splnily plán na 130 procent.

Odříkaného chleba největší krajíc, říkala vždycky moje babička. Člověk musí chvíli přemýšlet, co to znamená. Ale když na to přijde, pomůže mu to přistupovat k životu trochu pokorněji.

A tak beru svou životní i pracovní zkušenost s jézéďáky jako pořádný krajíc, který jsem nakonec spolykala. Od té doby vím, že dokážu napsat srozumitelný článek i o něčem, čemu vůbec nerozumím. To se mi v životě mockrát hodilo (zejména v politice). Důležité je nasát ta správná slova, která rezonují se čtenáři, rozuměj rostlináři, živočicháři, THP i bývalými kulaky.

Někdy se ale těch správných slov člověku nedostává, i když se pohybuje v prostředí jemu blízkém. Chtěla bych napsat aspoň odstaveček o vernisáži fotek R.V. v městě H., ale ruce zůstávají nehybné na klávesnici, zatímco bránice se ještě stále chvěje. Když křesťanský politik děkuje v úvodním slovu Bohu za takového světového umělce a takovou výstavu uspořádanou ve svém městě. Výstavu plnou odvážných uměleckých aktů, zejména mužských, pořízených homosexuálem. Tomu říkám progresivní přístup. Přirozené přirození jistě stvořil Bůh, ale měla jsem pocit, že ve dvojicích a trojicích to církvi trochu vadí. A jsem ráda, že jsem se zmýlila. Pokud se zmýlil on a výstavu předem neviděl, je to ještě zábavnější.

Pár hodin s kamarádkou Claire mne nabilo energií a smíchem na další dny. Ona je generátor nových smělých slov (víte, co je to gayjský přízvuk?) a smělých myšlenek, s nimiž je na světě prostě líp. A můžeme se bavit o zemědělství, umění nebo se posmívat kolemjdoucím, na tom nezáleží. Spřízněné duše prostě vždycky najdou ta správná slova, která spolu rezonují.

Závěr dne s číslem #304 by se dal shrnout asi takto: Obklopuj se lidmi, kteří ti rozumí i beze slov. A když pracuješ, dělej to naplno. Nikdy nevíš, kdy se ti bude hodit každý drobeček z toho, co se naučíš a zažiješ.