Jaká je pravděpodobnost, že se mi bude líbit kniha, jejíž název ani neumím vyslovit? Která není ani autobiografií ani čistou fikcí ani klasickým románem? A jejíž děj se odehrává v různých časových rovinách a v různých válkou zasažených a rozvrácených zemích světa a pro mrtvoly občas není kam plivnout? Malá, velmi malá.
Když má někdo talent od Pánaboha a v životě dělá to, co umí a co ho baví, je to velké štěstí pro všechny. Miřenka Čechová je skvělá tanečnice, choreografka, performerka, chrlička nápadů a realizátorka nevšedních projektů. Nedosti na tom, nyní je to i skvělá spisovatelka. To je pro všechny upachtěné literáty toužící zanechat ve světě knih nějakou stopu zdrcující zpráva. Čtenářská obec, zvláště ta s otevřenou hlavou a bez předsudků, má však skvělou možnost objevit něco nového. Výjimečného. Nadupaného energií od sklepa po půdu. Knihu Miss Amerika.
Začnu asi pěkně zostra. Nic mě totiž nevytočí víc, než když otevřu novou knihu v 1. vydání a ještě než se dostanu k prvním řádkům textu, vyskočí na mě „doporučení a názory“ mnoha slavných a známých osobností. Všichni knihu četli dříve než my? A opravdu pro všechny byla takovým zjevením? Chápu pravidla marketingu celkem dobře, ale je opravdu nutné cpát čtenáři chvalozpěvy na knihu v takové formě a takovém rozsahu?
Pár slov o mé knize, kterou jsem nenapsala
Kdybych měla shrnout jednou větou svůj dojem z knihy Terapie sdílením, zněla by asi takto: Díkybohu, že už nejsem mladá. Teda tak mladá, aby se mi na telefonu mohla objevit jakákoliv zpráva z rozchodových sms, zachycených v této knize.
