Rok uplynul a moje kniha Svět Úžasné Báry už není žádnou novinkou. Přesto si nachází nové a nové čtenáře a čtenářky, zvláště po besedách knize věnovaných.
Ve spanilé jízdě po setkávání s přáteli a čtenáři Světa Úžasné Báry pokračuje i v letošním roce. Na květnou neděli 24. března v 16 hodin se můžeme potkat v krásném prostředí Schlattauerovy kavárny ve Valašském Meziříčí.
Moje alter ego Úžasná Bára je stejně jako já naprosto nesoutěživá. Je to naše společná charakteristika i nedílná součást charakteru. Netoužíme nikoho porazit ani předběhnout. Nesoupeříme. Nesoutěžíme, jdeme vlastní cestou. A přesto máme stříbrnou medaili!
Na mém webu nenajdete oblíbenou sekci Nejčastější otázky a odpovědi (FQA). Kdybych ji ale chtěla založit, na prvním místě seznamu by byl dotaz: Už píšeš druhou knihu? Upřímně netuším, co bych měla dopsat do kolonky odpověď.
Z Liberce domů do Hostýnských vrchů to trvá pár hodin, ale my jsme si na cestu vyhradili celý den. Rozloučili jsme se s Šárkou a holčičkami, zamávali Ještědu v mlze a vydali jsme se s Jardou na poslední část road show podél státních hranic.
Jediným rovným místem v Jablonci je přehrada, kterou cestou míjíme, ale Liberec na tom není o moc lépe. Ovšem kdo by si stěžoval, když se cestou můžu kochat z tepla auta všemi barvami podzimu. Občas mám pocit, že se noříme do obří fototapety s červeno-žluto-oranžovo-zelenými stromy.
