Kulatý den mého coutdownu tak trochu vyzývá (brzy, jazyk, nazývati, Ruzyně) k rekapitulaci. Co se událo za prvních 65 dní mé Výzvy#365? Je to cesta do pekel marnosti nebo jsem se někam posunula?

Jak říká můj tata, RADŠI NEVÍM. Já totiž nejsem sama se sebou nikdy spokojena. Vždycky mám pocit, že jsem mohla a měla udělat všechno lépe nebo toho udělat víc. Dost často sama sebe těmi očekáváními paralyzuju tak, že neudělám nic. To se ale tentokrát nestalo, a to je velmi dobrá zpráva. Skutečně píšu od poloviny května každý den aspoň krátký blog. Na to, že jsem měla v psaní i několikaměsíční propady, je to skvělá práce. Stal se z toho zvyk. Ale ne rutina. Každý den bojuju sama se sebou. Každý den jdu s kůží na trh a riskuju, že napíšu kravinu, že s mými názory nebudou čtenáři souhlasit, že je otrávím a ztratím.

Tou druhou dobrou zprávou je, že přesto nikdy nepíšu s nějakým kalkulem. Zůstávám sama sebou. Stojím si za svým. Vaše přízeň mě udržuje v pokoře, protože je nevypočitatelná. Někdy jen tak hodím v rychlosti něco do placu, a má to velkou čtenost. Jindy se babrám s příběhem a trápím, ale on stejně se čtenáři nerezonuje. Tato zkušenost mě drží v mantinelech původního záměru psát kvůli sobě, ne kvůli druhým. A netýká se to jenom psaní.

Cesta k Úžasné Báře stojí a padá na tom, že si jednou snad budu připadat sama sobě úžasná bez ohledu na to, co si myslí lidi kolem.

 

Protože o tu sebelásku jde především. Love yourself.

Třetí skvělá zpráva se týká odezvy a zpráv od přátel, kteří nikdy nelení mi blog olajkovat na sítích nebo mi říct na ulici, že mě sledují a čtou. Moc, moc děkuju. V komunitě těchto milých lidí se cítím pevná v kramflecích. Potíž je v tom, že se mi nedaří získávat nové čtenáře v takové míře, jakou jsem si představovala. Nechci si přízeň kupovat. A tak se budu muset rozhodnout, zda změnit strategii a chápat psaní jako část byznysu nebo zůstat u psaní pro zábavu pro menší, ale vybranou skupinu čtenářů. Asi tušíte, jak to dopadne. Mým osudem je být zřejmě holka – lokálka. No co už. Lepší být lokálně úžasná než globálně trapná.

Závěr dne #300 zní takto: Pokud po rekapitulaci vaší cesty za snem nenásleduje kapitulace, je to pořád dobré. Tak Šlapej dál.