Dnes si v autě asi nebudu pouštět pohádkové broukání Větře, větříčku, protože všude kolem se očekává větříček, který láme stromy, vyvrací vysoké vedení a odnáší střechy. Je pondělí ráno a přesně to, co chcete slyšet, jsou varování, výstrahy a termíny jako extrémní nebezpečí, hurikán, orkán, vichřice a bouře. Hezký začátek nového týdne.

Ani jsem nestihla ranní meditaci, protože moji milí se chystali na cesty. Právě dnes! Rozčilovala bych se a trápila ještě více, ale vypadl mi zub, což nevěstí nic dobrého. Naštěstí jsem ho nespolkla, i když to už se v minulosti také dvakrát stalo. Prostě pondělíčko jako vyšité. Na druhou stranu, u nás stále funguje elektrický proud a topíme plynem, katastrofická hlášení slyšíme jen z televize, a za okny se ještě neděje nic děsivého. Ve škole naproti se svítí a za chvíli se sejdou lidé i v kostele. Tři vysokánské jedle před kostelem mi ale dělají starosti. Vyrostly tak, že už nám zakrývají výhled na kostelní hodiny, a ohýbají se ve větru nad chodníkem, nad silnicí.

Nepamatuju si z dětství, že bychom se báli větru. Tuny sněhu a uhelné prázdniny, to ano. Ale vítr? Historické fotografie z italského Terstu mi vždycky přišly strašně neuvěřitelné. Lidé chodili po ulicích kolem provazů a řetězů, aby v nárazech větru neuletěli. Čeká nás něco podobného? Za okny už začíná vítr nabírat rychlosti a v našem komíně se usídlila meluzína. Vliv extrémních výkyvů na počasí je předmětem vědeckého zkoumání, ale i bez něj každý z nás tuší, že vítr má neblahý vliv na psychiku. Chybí ten pocit stability a bezpečí. Nemusíme zrovna čurat proti větru, abychom byli nepříjemně překvapeni následky větrných poryvů.

Tak vám přeji pro příští hodiny a dny, abyste hlavně přežili ve zdraví. Aby bylo všechno důležité ve vašem životě přibito tak pevně, že to neodnese ani uragán.