Na webu www.elisale.cz najdete citát: „Můžeš předstírat, že je všechno v pořádku, nebo se můžeš změnit.“ Tyto stránky patří úžasné mladé ženě, kterou najdete na sociálních sítích pod jménem Jana Marcolini Zimová Elisale. Masérce a lektorce zvláštních masáží, které pomáhají nejen tělu, ale i duši.

 

 

Kdo vlastně jsi, ty ženo s dlouhým jménem?

To je pěkná otázka. Odpověď je velmi těžká. Kdo jsem já uvnitř, na to odpověď ještě hledám. Oficiálně jsem zástupcem firmy Alius pro český trh a vyučuji tady Metodu paní Lucie Torri Cianci z Itálie.

Můžeš nám tuto ženu a její Metodu představit? Je to spíše alternativa nebo mají její speciální masáže vědecký základ?

Zakladatelka Lucia Tori Cianci má 80 let a učí Metodu už 50 let. Má v Itálii tisíc salonů, které touto cestou jdou s ní a celým týmem spolupracovníků. Lidé kolem Lucie dělají kurzy, vyvíjejí přípravky, ona sama dlouhodobě spolupracuje s lékaři, gynekology, psychology. Přesto je Metoda alternativní cesta, není to oficiální lékařská metoda. Lucia nechce, aby se Metoda stala něčím zakonzervovaným, z čeho by se stala metodika, ale vytratila by se duše.

Metoda není kodifikovaná, ustrnulá v jedné podobě, ale je to cesta. Neexistují pro nás jednotné recepty nebo protokoly. Každý z nás reaguje na stimuly zvenčí jiným způsobem. Jak začnu lidi škatulkovat, už jsem na špatné cestě.

Metoda je na českých stránkách psána jako Metoda s velkým M. Je to proto, že jde o něco výjimečného? Vnímáš ji jako Cestu?

My v Itálii skutečně říkáme: Dělám Metodo. Metodu, která se zabývá komplexním pochopením člověka. Ne ve smyslu metody práce, ale spíše jde o způsob života. Proto to velké písmeno na začátku. Metoda vychází z pěti prvků čínské medicíny a pomocí určitých rad, značek, poznatků nás směřuje na tu Cestu, jak říkáš.

Ta Cesta vede k dokonalému, vyrovnanému a zdravému člověku?  

Záleží na tom, co si pod dokonalostí kdo představuje. Již na prvních kurzech Metody opakuji, že cílem je naše snaha dostat člověka do původní esence, podoby. Jako bychom se snažili všechny vrátit do stavu, ve kterém jsme byli dřív, než se nás výchovné metody a lidé kolem nás snažili usměrnit, vychovat, zlepšit. A přitom nás odklonili od naší vlastní cesty.

Ty tedy nejsi masérka ve významu, jak ho vnímáme tady u nás ve vztahu k tělu. Tebe zajímá kromě toho těla i duše?

Pochopila jsi to velmi dobře. My si s kolegy říkáme maséři duší. Vycházíme z toho, co fyzicky vidíme na těle, a masírujeme ho. Ale zároveň víme, že jakýkoliv fyzický problém má svůj psychický původ, proto pracujeme s psychosomatikou a řečí těla. Všechny fyzické problémy nás přivedou k původnímu problému konkrétního člověka.

Takže se vracíme zase sami k sobě?

Přesně tak. Protože v okamžiku, kdy nejsem sama sebou, když se mě někdo snaží přeměnit a já se vydám cestou, která je jeho, ale ne moje, moje tělo to nějakým způsobem zaznamená, somatizuje. Zmaterializuje mé utrpení. Pokud nejdeš svou cestou, nejsi to ty, a tvoje duše trpí.

Předpokládám, že pomocí Metody ale nevyřešíme můj problém za hodinu masáže. Že to vyžaduje dlouhodobější spolupráci s klientem.

Určitě. Je nemožné snažit se v jednom ošetření změnit život člověka. Pokud na sebe dvacet let nabaluji nespokojenost, smutek, neštěstí, tak ze mě nikdo nedokáže smazat ten fyzický nános mávnutím proutku. Když se v životě nejsme sami sebou, zadržujeme svou vnitřní podstatu. Nevyjadřujeme, co v nás opravdu je, ale to, co se od nás očekávají rodiče, společnost, učitelé.  Potom všechno, co se ve mně zrodilo, co je moje, ale není vyjádřeno, zůstane uvnitř. Nic se nevypaří. Někdo tomu říká toxiny, někdo to nazývá napětí. Každopádně je to psychická nerovnováha, která způsobuje fyzické problémy.

Stačí tedy člověka detoxikovat? Zbavit ho napětí?

Vždycky, když jste chcete v životě něco udělat, ale zadržíte to, je to jako šmouha. Z malé šmouhy je časem celý nános na stěně, která ani není vidět. Už to jen tak nesmažeme. Nejzajímavější na tom všem je, že nemá smysl uvolnit napětí člověka, zbavit ho těch toxinů. Když mu nevysvětlíme, kde je původ toho utrpení, nic se nezmění. Protože on neví, co má změnit. Když ti řeknu, bolí tě levé rameno, to je žaludek, nebudeš vědět, co dělat. Proto je třeba vysvětlit ten psychosomatický původ. Třeba že si děláš víc starostí, než je potřeba. Že nepožádáš o pomoc, místo abys dělala všechno sama. Že máš hledat sama sebe.

Já si myslím, že strašně těžké najít sám sebe. Většina lidí, když dospěje do toho bodu, rozhodnou se k nějakému radikálnímu kroku. Odjet do Tibetu. Dát výpověď. Rozvést se. Lidé si neumí představit, že by si v normálním životě, který žijí, najednou sedli a řekli si: já chci tohle a nechci tohle. Mají pocit, že musí absolvovat nějakou dlouhou cestu, jít do Santiaga de Compostela, že musí udělat něco výjimečného. Ale sednout si doma do obýváku a být chvíli upřímní sami k sobě, na to nemáme odvahu. Nebo se mýlím?

Ano, podle mne je jednodušší odjet někam do Santiaga, než si sednout a mluvit sama se sebou. (Smích.)

Jak dlouho se ty sama zabýváš Metodou?

Téměř dvacet let.

Převažují mezi tvými klienty ženy? Nebo jsou i muži, kteří chtějí pracovat na svém těle i duši zároveň?

To je zajímavá otázka. Za tu dobu, co s Metodou pracuju, bylo vždycky více žen. Protože je to hodně o emocích, snažíme se pochopit tu citlivou stránku každého člověka, a muži většinou v tomto bodě hned zavřou dveře. Pro většinu z nich citlivost znamená slabost, protože tak byli vychováni. Ale protože jsem pracovala více let v Itálii, musím říct, že se tam situace mění. Že spousta mužů k nám na ošetření dochází už léta a dostávají se mnohem blíže ke svému vnitřnímu Já.

Na svých stránkách máš také další citát: Tělo je jako kniha, do které se nesmazatelně zapíše vše, co jsme chtěli udělat, ale neudělali. Tak mne napadá: Když vidíš člověka poprvé. Jeho výraz, držení těla, chůzi, pak se seznamuješ s jeho tělem a postupně odkrýváš zákoutí jeho duše. Je to stejné, jako bys četla novou knížku? Poznáš, jestli to bude drama nebo komedie, dlouhý román nebo povídka s malou zápletkou?

Navádíš mě samotnou, abych o tom přemýšlela, co se děje. Tělo k nám mluví spoustou různých způsobů. Já začínám číst od chodidla, na kterém vidím spoustu věcí, které o člověku něco říkají. Ale rozhodně nezačnu někoho kritizovat ve stylu: pane, vy zadržujete emoce. Spíš se snažím pochopit, jak to má ten člověk v životě těžké. Cítím k němu empatii. Jestli bude z naší spolupráce román nebo povídka, to záleží na těch lidech. Já jsem vždy připravený a nadšený čtenář.

Existuje člověk, který by byl se svým fyzickým tělem spokojený?

Neexistuje žádný člověk, který by v těle neměl nějaké napětí. I když to může tvrdit. Žijeme ve společnosti, máme kolem sebe blízké lidi, na kterých nám záleží, chodíme do práce, nemůžeme řadu věcí ovlivnit. I doma se snažíme vztahy nějak udržovat. Prostě pořád se kontrolujeme a zadržujeme. Kdo něco nezadržuje, je mimozemšťan.

Jak to vyřešit? Když na tohle přijdeme, asi dostaneme Nobelovu cenu. (Smích.)

Když to hodně zjednoduším, pro mě je důležité se díky prevenci dostat k rovnováze a zabránit onemocnění. Když mě bolí nohy a záda, o něčem to vypovídá. Ale na vině není otevřené okno nebo průvan nebo špatná matrace. Když člověk začne naslouchat sám sobě, začne si dávat jiné otázky. Proč jsem nereagoval na toho hrubého číšníka, co se ke mně nehezky choval?  Život se s těmito otázkami začne měnit a člověk ho začne více chápat. A čím víc budu chápat sama sebe, tím víc můžu změnit své okolí.

 

 

Metoda je celý komplex různých činností. Od fyzické masáže přes rozhovory o životě, doporučení, co změnit. Zároveň jsou nedílnou součástí i speciální produkty, které používáte. V čem jsou tak jedinečné?

Přípravky byly vytvořeny přímo po potřeby Metody na základě požadavků masérů, není to žádná komerční kosmetika. A každý masér potvrdí, že potřebuje přípravek odpovídající svému záměru. Třeba změkčit tkáň, detoxikovat, uvolnit svalové napětí. Lucia vytvořila svůj první esenciální olej už před 30 lety. Pokud mají vysokou kvalitu, jsou to doslova duše rostlin, mají vysokou vibraci, vysoký přenos. Pro mě neexistuje nějaká umělá chemická vůně na provonění bytu. Esenciální olej ale respektuju a používám ho, abych něco konkrétního v člověku změnila.

Je to jako čichnout si ráno k orosené růži, která mi celé tělo oblaží a zaleje vlnou příjemných pocitů a vzpomínek. Jak je možné, že se prostřednictvím čichu se v těle spouští ty příjemné a zároveň léčivé procesy?

Esenciální oleje stimulují limbický systém. Když vdechujeme, nemáme žádné filtry. Když aplikuji olej na tělo, je to něco jiného, než když je inhalován. Esenciální olej při vdechování vyvolá v tvém těle změnu, i když ty pro to nic jiného neuděláš. To je na tom to nejkrásnější. Spousta lidí má v sobě fyzické bloky. Když řeknu, že se musíš víc bránit, ty řekneš, já to nedokážu. Protože důvod se vždycky najde. Esenciální olej ti říká to samé, co já, ale pomáhá ti změnu přímo provést jako tvůj pomocník, společník. Tělo reaguje automaticky. Může na tom dokonce vzniknout závislost, na těch libých pocitech. Všichni jsme závisláci. Ale tady jde o závislost na tom, že je mi líp. Zároveň je zajímavé, že produkty můžeš najednou přestat používat, protože cítíš, že je nepotřebuješ. To je skvělý moment. Už si dokážeš poradit sám.

K masáži používáš emulze, které mají krásný italský design, jsou označeny záhadnou číselnou řadou. Co ta čísla znamenají?

Metoda vychází z pěti prvků tradiční čínské medicíny, proto všechny přípravky od čísla 1 do čísla 5 mají nějaký smysl. Všechno je spojené s důležitostí. Základní směs esenciálního oleje začíná na č. 1, když pracuji na tkáních, potřebuji číslo 2, balnenoterapie pracuje s č. 3, potom se k tomu vážou prvky země, dřeva, vody. Všechno má smysl.

Jak dlouho tvá cesta člověka od první návštěvy k prvnímu pokroku?

Vždycky to záleží na člověku, jak moc je ochoten se otevřít. Minimálně je potřeba rok, než přijdou velké změny. Po první masáži vám může být lépe, ale ten velký krok přichází až po delší době. Někteří lidé nejsou na konci cesty ani po deseti letech, protože jim život třeba nakládá další problémy. Mým hlavním cílem je naučit lidi zodpovědnosti k vlastnímu tělu.

Člověk za tebou přijde plný problémů, zdravotních i psychických, a ty začneš rozplétat to klubko, hledat na těle příznaky dlouho neřešených problémů. Pomáháš, povzbuzuješ, podporuješ ho celé měsíce i roky. Kde na to bereš energii?

Metoda je pro mne potěšení. Každý vyřešený problém mi dodává energii a sílu. Když vidím, že lidem je lépe, že něco dokáží změnit v životě, mám radost. Samozřejmě, že když se snažíš lidem něco dát, tak tě to vyčerpá, ale to je v každé práci stejné.

Stalo se, že bys někomu nemohla nebo nechtěla pomoci? Přece jsi taky jenom člověk, který má svoje limity, ne?

Určitě se mi to stalo. Vycítím, když člověk se sebou nechce něco dělat, někam se posunout, když nevěří Metodě, mně ani sobě. Neumím udělat jen masáž a zbytek nechat být. Musím je poslat k jinému masérovi. Já lidem nepomáhám, musí si nakonec pomoct sami. Já jsem jen takový stimulátor. Ale kdo se nechce hnout, tomu nepomůžu, ani kdybych se stavěla na hlavu.

Když se ohlédneš na začátek své vlastní cesty s Metodou, koho vidíš? Jaký je rozdíl mezi tou Janou na začátku a osobou, kterou jsi dnes?

Když se dívám sama na sebe před 20 lety, vidím člověka, kterému Metoda otevřela nové obzory. Na začátku jsem si možná myslela, že už mám odpověď na všechno. Čím víc ale pracuji s lidmi a jejich dušemi, tím víc chápu, že tak jednoduché to není. Z té hodně tvrdé Jany je dnes mnohem citlivější a chápavější člověk.

 

Děkuji za rozhovor.

Barbora Janečková