Jsou to archaismy, ty prosím nepoužívej. Pracovní spolupráce se dvěma mladými muži je přínosná v mnoha ohledech. Jednak mají úplně jinou energii a tah na bránu než unavený a věčně nenaladěný zbytek světa. A taky mají jiné povědomí o aktuálnosti slovní zásoby. Dávají mi zpětnou vazbu, co je a co už není cool. A já se nestačím divit.

Skoro jako bych občas psala švabachem, a to ještě jeho novogotickou, pozdně bastardní frakturou.

Například slovo povijan prý mladí lidé vůbec neznají. Dnes ho vytlačuje výraz zavinovačka, který se vyslovuje mnohem složitěji. Miluju historii i staré české pohádky, takže tvrzení, že je někdo urozeného původu, považuju za jasné a srozumitelné. Ale prý není. Taktéž výraz mamahotel je pro lidi mladší třiceti let retro, protože oni jsou v tomto věku někde úplně jinde než ve svém dětském pokoji. Na pláži, na farmě, ve vlastní firmě nebo u třetího (vlastního) dítěte. Zastaralý je údajně i výraz konejšit, které ale podle mě nemá v češtině ekvivalent. Utišovat není totéž. Uklidňovat taky ne. Konejšivá slova mají blahodárný účinek, ale patrně už jen na nás, lidi narozené před Googlem.

Protože mě ale chlapci ve výběru slov směřují žádoucím směrem velmi laskavým způsobem, snažím se jim vyhovět. Volím jednoduchá slova. Krátké věty. Srozumitelná sdělení. A ve výsledku vidím, že mají pravdu. Pro e-shop není třeba vyprávět pohádky. Slovní zásobu si tak na jedné straně zužuju, ale na druhé straně neustále obohacuju. Mluvit jazykem jejich kmene se hodí vždycky, ať už dělám rozhovor s profesionálem v nějakém oboru nebo se snažím najít český překlad anglických frází typu Market leading insight in just 30 seconds. To jsou ty krásy práce copywritera, tedy člověka živícího se psaním textů.

Jestli jsem se na volné noze něco velmi brzo naučila, pak je to rozhodnutí vybírat si klienty podle zpětné vazby, kterou mi dávají. A zdaleka to neznamená vybírat si jen ty, kteří jsou spokojeni se vším, co pošlu. Pokud mě jejich připomínky a návrhy posouvají, obohacují, učím se díky nim přemýšlet a psát jinak, je to skvělé. Ale musíme si rozumět a komunikovat spolu jako partneři. S respektem. Ideálně s humorem. S laskavostí.

Zajímavé je, že pokud jsou na druhé straně muži, tak to většinou funguje. Pokud jsou tam ženy, tak to většinou nefunguje. Je to záhada.

V životě se obklopuji zajímavými ženami. Mohu s nimi sdílet cokoliv a jejich zpětná vazba je posilující, podpůrná. V práci ovšem nejraději spolupracuji s muži. Oceňuji jejich velkorysost, nadhled i to, že se nenimrají v pitomostech. Určitě to neplatí pro všechny ženy ani pro všechny muže, ale je to zajímavý postřeh. Skvělé je, že si mohu vybírat, s kým se chci kamarádit a s kým chci pracovat. Když mi přistane v e-mailu zpráva: „Říkal jsem si, že se Bára určitě potřebuje odreagovat od nudných textů a potřebuje pořádný challenge od svého oblíbeného klienta, a měl jsem pravdu,“ udělá mi to den. Pochopili jste doufám, že byli s mou prací spokojeni.

Na slovech prostě vždycky záleží.

Na těch, za která platíme nebo dostáváme nezaplaceno, i na těch, která rozdáváme jen tak mimoděk. Konejšivá a povzbudivá slůvka si zasloužíme celý život, od povijanu po mamahotel, ať už jsme urozeného původu či nikoliv.