Děkuju, Děkuju. Děkuju. Ohlédnutí za končícím rokem je plné vděčnosti. A výhled do roku nového plný možnosteí. Moc neplánuju. Moc neočekávám. Ale jsem odhodlaná pokračovat v jízdě s Úžasnou Bárou, dokud to bude bavit nás i vás.

Děkuji za všechny krásné a milé reakce čtenářkám a čtenářům knihy Svět Úžasné Báry, všem posluchačům Českého rozhlasu Brno, kteří mé postřehy ze života poslouchali, a hlavně všem, kteří mě na té nečekané cestě podporovali a doprovázeli. Za všechny bych ráda jmenovala ilustrátorku Kláru Karolu, kmotry knihy Jardu Kneisla a Jirku Kokmotose, kamarádky Báru Baronovou a Hanku Strýčkovou a celou svou rodinu v čele s maminkou, která pekla dobroty na každou mou besedu či autorské čtení. A taky dlouhé řadě těch, kteří mě zastavovali na ulici, aby mi řekli o knize své dojmy, všem, kteří si knihu i opakovaně kupovali, aby ji darovali svým známým.

Velmi si vaší pozornosti a podpory vážím. Pořád se mě někdo ptá, co píšu dalšího? Inu, ještě si to rozmýšlím. Abych však nevyšla ze cviku, zkusím zopakovat svůj experiment s pravidelným psaním blogu. Nemůžu slíbit, že to bude každý den, ale budu se snažit. Vydolovat smysluplný příspěvek ve dnech, kdy se zdánlivě nic neděje a inspirace skomírá, je totiž taková posilovna pro řemeslnné návyky. Pot, dřina a slzy a doufám, že i hodně smíchu a radosti.

Těším se na naše další setkávání ve světě Úžasné Báry, která je o tolik odvážnější, lepší a zábavnější, než jsem já. Díky, Úžasná. Díky, všichni Úžasňákovi!