Na youtube si pouštím Pražský výběr a jejich píseň Chvastoun. Proč? Protože „když jsme hráli na cimbály, všichni myši tancovali“. Protože je tady Cimbalfest a já už počtvrté mířím do Valmezu na mezinárodní festival cimbálu. Poslechněte si sami na  Pražský výběr

Ne, nehraju na cimbál, nehraju na žádný nástroj a můj pěvecký talent je sporný. Ale na tom nezáleží. Hudebníků s absolutním sluchem a talentů světových parametrů je tady dost. Je třeba vytvářet protipól vynervovaným cimbalistům před soutěží, dodávat klid zmatkům kolem organizace, zaznamenávat dění kolem festivalu, vytvářet a šířit pomluvy, a ještě je i tisknout v oblíbené Cimbalfest Revue pro ty, co nic nevue. A to je moje parketa.

A tak budu společně se Zuzkou a Maru a nově i Janem v redakci vymýšlet, jak stihnout uzávěrku a nezbláznit se. Jak správně vložit papír do kopírky, aby šla revue číst standardním středoevropským způsobem, a ne pozpátku a hlavou vzhůru.

Jistě jsou důležitější noviny a důležitější festivaly plné mediální věhlasu, hvězdných večírků a módní policie. Ale já to mám ráda tady. Protože si tu nikdo na nic nehraje, i když na něco tu hraje skoro každý.

Desítky dobrovolníků přiloží ruku k dílu, protože jinak by se festival takového rozsahu nikdy nemohl na Valašsku uskutečnit. Ředitel festivalu se zhroutil letos už před začátkem, odřel cizí auto, ztratil tři Bělorusy ve vlaku a z tahání cimbálu ho bolí záda, což je příjemná změna oproti angíně, která ho trápila dosud. Hlavního technického organizátora píchla vosa do oka, takže má zatím jen jedno a kousek. Na Američana, kterého jsme zapomněli na nádraží, všichni mluví česky, přestože on mluví hlavně japonsky. A v naší provizorní redakci už není had, co se minule svlékal z kůže. Zato já jsem si koupila přívěsek s nápisem WHAT THE HELL, což bude univerzální odpověď na všechny otázky, které mě čekají.

Už se těším, jak už za chvíli zhasnou světla v sále a z pódia zazní první tóny cimbálů z celého světa. Protože hudba lidi spojuje a sbližuje a povznáší na duchu a já jsem o tom opravdu přesvědčena. To je poselství dnů #361 a #360.

Pro tento pocit sounáležitosti jsem si přijela na Cimbalfest už počtvrté, a snad ne naposledy.