Mým snem je vařit v letadle

Ladislav Floreán (24) je kuchař původem z Bratislavy, který ve své pražské minigarsonce vaří několikachodové menu pro hosty z celého světa. Inspiraci pro svou zážitkovou kuchyni bere na stážích ve špičkových restauracích Evropy, kde pracuje od rána do noci bez nároku na mzdu. Domů se vrací bez peněz, ale plný nových zkušeností a moderních trendů, které využívá ve svém podnikání.

Laco, my jsme se potkali na tvé první stáži v hotelu Alcron v Praze, kterou jsi absolvoval ještě před maturitou v rámci projektu PročByNe? Věděl jsi už tehdy, jakou cestou se vydáš?

Určitě ne. Stáž mě ale nakopla k tomu, abych na sobě tvrdě pracoval. Absolvoval jsem pak ještě řadu dalších stáží v různých kuchyních v Evropě, pořád jsem se učil, vařil jsem od rána do noci i několik měsíců v kuse. Postupně jsem zjistil, že mým snem není pracovat jako kuchař v nějaké michelinské restauraci. Že chci dělat vlastní zážitkovou kuchyni.

Nyní se ve tvém malém bytě v centru Prahy scházejí hosté všech národností světa. Jak se o tobě dozvěděli? A co jim vaříš?

Začal jsem své služby nabízet v systému airbn‘b, takže lidé, kteří se v Praze ubytují, mají možnost si v rámci pobytu rezervovat večeři u mě doma. Začínal jsem se dvěma hosty, postupně jsem se díky dobrým referencím vypracoval až na osm hostů najednou. Víc se jich ke mně ani nevleze. Vařím zejména svou oblíbenou středoevropskou kuchyni. Pro lidi z Asie či Ameriky je to exotika, ale když přijedou na dovolenou k nám, měli by ochutnat místní suroviny a tradiční jídla. I když v hodně netradiční podobě.

Jsi ze Slovenska, vaříš třeba i halušky?

(Smích.) Ty jsem nevařil už hodně dlouho. Ale přemýšlím o tom, jak se stejných surovin, tedy brambor a brynzy, uvařit super inovativní jídlo, které bude jinak vypadat i chutnat. A navíc bude bezlepkové.

Jak se dá vařit pro lidi z různých koutů světa najednou?

No to je složitá otázka. Někdy sedím nad sestavováním menu i několik hodin, protože musím respektovat kulturní a náboženské zvyklosti hostů, třeba Mormonů. Navíc stále roste počet lidí s nějakými intolerancemi, alergiemi. I když zvláště u mladých dívek mi přijde, že někdy jde spíše o pózu než skutečný problém, musím to brát vážně. Protože alergická reakce třeba na ořechy může být velmi závažná.

Pokud mám u stolu dva Asiaty, tři Američany, nějakého pescovegetariána a dva lidi s alergií na lepek, je to opravdu velmi složité vyhovět všem.

Co nejraději jíš ty sám?

Jako většina kuchařů, kteří tvrdě pracují, jím úplně obyčejné věci. Určitě bych si pro sebe nevyvařoval, to si raději objednám něco rychlého. Ostatně, většinou nejím skoro vůbec, nemám čas. Když hosté později v noci odejdou, toužím spíše spát než jíst. A ráno mi přivezou čerstvé suroviny na další den.

Mohou si tě zájemci objednat i k sobě domů?

Ano, na mých stránkách na www.ladislavflorean.com. Vařit jinde než ve své kuchyni je sice logisticky náročnější, a tudíž i trochu dražší, ale jsem otevřený všem možnostem. Nedávno jsem chystal narozeninovou párty pro 11 žen u jedné americké malířky, která žije v Praze. Tam ocenily i tu vizuální stránku jídel a dezertů. Žádný vnější efekt ale nesmí převážit skvělou chuť. Ta je základ, nezbytnost. Jinak by byli hosté zklamaní.

Jaký je tvůj další profesní sen?

Chci stále posouvat hranice v gastronomii, vařit na nečekaných místech, třeba ve vlacích Regiojet. Chtěl bych nabídnou při cestě vlakem až sedmichodové menu celému Relax kupé, tedy asi 25 cestujícím najednou. Jen jednou, jako akci exkluzivní a výjimečnou v rámci celé střední Evropy. A potom budu mířit ještě výš, až do oblak. Chtěl bych vařit pro tu nejnáročnější klientelu v letadle.

Takže v kuchyni žádné restaurace se opravdu nevidíš?

Ale ano, vidím. Pokud to bude moje vlastní restaurace, kterou bych mohl otevřít někde v Evropě nebo vlastně kdekoliv ve světě za pomoci dobrého investora. To je asi ten největší sen ze všech.

 

Děkuju za rozhovor!