Půlka národa je doma, druhá půlka slaví 17. listopad. Revoluci. Samet. Konec totality. Pro mě byl rok 1989 také dost převratný, a to už od 9. července. Poznala jsem svého budoucího muže. Za 11 měsíců se konaly první svobodné volby a my jsme se jako správní vlastenci rozhodli oslavit tento den svatbou.
Nepsala jsem blog celý týden. A víte co? Vůbec mi to nechybělo. Jako člověk prostě popírám veškeré teorie o 21denním budováním návyku. Píšu tři měsíce v kuse, ale zvyk z toho není. Nikdy nebude. Autorský blok je prostě nedostatek inspirace. Podnětů, které by spustily v hlavě proud myšlenek hodný nebo vhodný k zachycení.
Jsou dvě hodiny v noci. Vzbudila mě bolest ve vlastní hlavě a hluk z ulice. Polykám třetí prášek proti migréně a piju druhý čaj. Řeknu vám, někdy mě stojí mnoho sil udržet se na cestě za vlastní úžasností. Jsem v polovině odpočítávání a mám chuť všechno vzdát. Nejvyšší čas vrátit se na samý začátek a připomenout si, proč a kam jsem se vlastně vydala.
Je dobré dávat si v životě velké výzvy. Napsat své jméno na plakát a vyvěsit ho ven, i když ještě netušíte, co vlastně lidem nabídnete. Já teď čelím blogové výzvě každý den a věřte mi, že ještě pět minut před tím, než začnu psát, nevím o čem. Ale když už se k psaní dostanu a začnu, ještě se nestalo, že bych nenapsala nic. Jen se nesmím bát být trapná, opakovat se, nastavovat rozlícenému davu svou tvář. Kdo jsi bez blogu, hoď po mně lajkem!
Rozdíl mezi psaním deníku a psaním blogu je propastný. To, co se mi honí hlavou, můžu bez obav napsat jen na papír. I ty největší tajnosti, pocity, nálady. Blog je věc veřejná. Prochází tou nejtěžší vstupní i výstupní kontrolou. Autocenzurou.
Už nikdy nebudu jíst kachnu. Už nikdy nebudu jíst kachnu. Už nikdy nebudu jíst kachnu. Možná někdy za dlouhou dobu si dám kousíček kachny. Možná někdy v příštím životě budu zase jíst pečenou kachnu se zelím a knedlíkem. Proč, proč jsem se včera tak přejedla?
Hřbitovy včera doslova zářily zapálenými svícemi. Dokonce i to počasí bylo u nás skutečně dušičkové. Nepříjemný ledový vítr, občas trochu deště a tma celé odpoledne. Vzpomenuli jsme všechny, kteří již nejsou mezi námi, a utíkali domů do tepla. Teď nastává období předvánoční.
Za mého mládí, vím, zní to hrozně, ale je to tak, byla sobota dnem úklidu. Bez výjimky se prostě v sobotu dopoledne uklízelo a do procesu byli zapojeni bez výjimky všichni členové domácnosti. Museli jsme brzo vstávat a všechno stihnout do oběda, protože odpoledne se chodilo do hor na vycházky.
