Je den, či noc? Tak si prý představuje začátek mého posledního blogu z cesty po USA a Kanadě Aleš, jeden ze členů výpravy. Jet lag neboli desynchronóza totiž s člověk řádně zamává, zvláště pokud cestuje časovými pásmy na východ. Tentokrát ale začnu jinak, jako Úžasná Bára: Bylo to skvělé putování a v pořádku jsme dorazili domů.
Vydali jsme se na východ zpět k jezeru Michigan. V autě jsme strávili celé odpoledne a na vlastní kůži vyzkoušeli nekonečnost přejezdů mezi jednotlivými státy. Naše auto Rudá Sonja nás dopravilo do sousedního Wisconsinu. Aleš řídil a doplňoval energii bonbony spicchi, čti špíčky, které dělají člověku roztomilé špíčky.
Dnes ráno jsem se vzbudila a bylo mi pro změnu vedro. Jean asi opravdu zapnula topení, nebo jsme si to tady ve sluji už zadýchali. Zbytečně. Píšu tyto řádky těsně před odjezdem z Minneapolis. Pokračujeme do finále našeho americko-kanadského putování.
Zpátky ve Státech. Odlétáme z Toronta nejmenším tryskovým letadlem společnosti Air Canada, pojme jen 74 cestujících. Letí nás tak dvacet. Imigrační úředník USA při pohovoru na letišti v Torontu zvedne obočí a ptá se mě: Vy letíte do Minneapolis? Proč? Trochu mě to znejistí.
Po včerejším náročném dni ve vodě a na vodě jsme se s Megís ráno probudily celé rozlámané a s teplotou. Daly jsme si aspirin a já ho zapila vínem a ona čajem, takže jsem se dala rychleji do pořádku než to unavené stvoření v naší posteli. Nebylo zbytí. Megís zůstala doma a já jsem měla pro změnu klučičí den.
Dnes byl takový mokrý den. Wet day. Potili jsme se, zmáčeli jsme se, uschli jsme, a nakonec nás zkropil déšť. Vydali jsme se na zájezd k Niagarským vodopádům. Průvodkyně Linda nás bude strašit ještě hodně dlouho, ale zážitky to byly vskutku nezapomenutelné
Jsme tisíce mil od domova, ale dnes byl Pavel půl den s námi. Alespoň v duchu určitě. Vydaly jsme se s Megís do Hokejové síně slávy, abychom mu dovezly tričko hokejového klubu Toronto Maple Leafes pořízené v tom jediném správném fanouškovském obchodě. Byl to boj, ale našly jsme to! A teď už snad bude klid.
Sedím ve výkladní skříni ve 22. patře skleněné budovy a mám výhled na další mrakodrapy i věž CN. Ve sklech se odráží červené světlo probouzejícího se dne. Náš apartmán kousek od downtownu skýtá neuvěřitelné výhledy. Včera jsme dorazili do Toronta a prolomili tak osmileté čekání na návštěvu Kanady. I když jen na skok, jsme tady! Kanada!