Mami, nasaď nám náhubky, jdeme ven, říkají prý mí oblíbení členové Divilkovic smečky. Chodí po dvou (jako nohách, protože jinak jsou tři bratři a shromažďovací výjimka se jich netýká), ale roušky si pojmenovali po svém. Nehrají rouškovanou a já jim fandím.
Největším problémem na cestě za vlastní úžasností se mi po 11 měsících jeví zejména nekončící srovnávání s jinými lidmi a jejich kvalitami. I kdybych nakrásně chtěla, prostě se tomu nedá vyhnout. Sleduji přátele i konkurenci. Hledám nové impulsy u nových zajímavých lidí. A hlavou mi vždycky projde myšlenka na to, co dělají lépe než já. Závěr je už celkem na spadnutí: Umějí se lépe prodat.
Skoro to vypadá, že moje odpočítávání se nakonec trefí. Protože jestli bude nouzový stav skutečně prodloužený do půlky května, tak to bude přelomová doba nejen pro mne, ale pro všechny. Ale věřte mi, já bych si vystačila se soukromým povyražením. Nemusí slavit hned celý národ!
Je to paradox. Nyní, když bych měla mít na psaní blogu daleko více času, najednou docházejí slova i čas. Dochází nám i peníze, trpělivost, zásoby ve spíži? Zatím ne, chvála bohu. Ale je jen otázka času, kdy nám to všechno konečně dojde.
Výhodou home office je pro mne hlavně 90 minut denně, které nestrávím na cestě do práce. Velmi usilovně se je snažím věnovat ráno i odpoledne tomu, abych nedělala nic. Neležím déle. Nesnídám déle. Snažím se udržet normální rytmus. A pak si místo za volant sednu do ušáku a vypnu motor ve své hlavě a jedu na neutrál.
Už deset měsíců se chystám na Zrození Úžasné Báry. Pompézní přerod hlavní hrdinky z Popelky v Carevnu. Ale zatím to vypadá, že místo velkého tyjátru budu hrát bytové divadlo, a navíc zřejmě v ilegalitě. Je načase si obléct tričko Konce prokrastice s nápisem: POKORU, KURVA!
Tak jsem včera zažila panický atak. Navzdory všem dostupným informacím, opatřením, rozumu a zkušenostem. Vláda vyhlásila nouzový stav a mně se sevřelo srdce a oči se mi zalily slzami. Hlavně dýchej. Dýchej!
Je třeba novým čtenářům blogu připomenout, že tato sada příspěvků s #číslem je odpočet do mých narozenin. Rok píšu, hledám a čekám na to, až najdu způsob, jak se stát skutečnou Úžasnou Bárou. Mám před sebou poslední dva měsíce a kousek.
