S radostí oznamuji, že 19. dubna 2023 od 17 hodin budou křtiny mého prvního knižního dítka. Společně s ilustrátorkou Klárou Karolou představíme knihu Svět Úžasné Báry a předáme ji dvěma kmotrům. Kde? V Českém rozhlase Brno na Beethovenově ulici.
Jak se ti líbila Barcelona, na stupnici 1až 10? vyzvídá Jarda. Fakt nevím. Možná 7+. Je tady moc lidí. Přeplněná města pomalu ztrácejí své kouzlo. Španělsko je nádherné a ráda pojedu kdykoliv kamkoliv (ale ne s kýmkoliv). V Andalusii, ve skromné vilce se zahradním domkem pro hosty a soukromou pláží bych určitě dokázala i žít.
Je sobota ráno. Maminku bolí přední nohy, mě zadní. Takže jí mažu kolena a sobě zadní část nohou od achilovky po stehna. Kde se to kupuje, ta vietnamská mast, ptá se mě. Odpovím, že u Vietnamců, a ji to velmi pobaví. Marťa má půlnoc, takže se vydáváme pro snídani do tržnice samy. Nikde nikdo, Barcelona se teprve probouzí k životu.
Začátek dnešního dne by se ve filmu jmenoval Prokletí autobusu č. 47. Působí nám nesnáze, ať už do něj nasedneme nebo ne, proto když náhodou jede kolem, odvracíme zrak. Naštěstí by další díly seriálu nabraly jiný směr. Nádhera střídá nádheru. Pošušňáníčko. Blázen Gaudí podruhé. Maminka chce náměstí. A večerní Uhni, ty fakane. Den jako korálek!
Byl to zvláštní člověk. Pro běžný život stěží použitelný, konstatuje maminka v Güel parku nad městem, když procházíme kolem Gaudího zahradních a architektonických úletů. Dnes se plní sen naší Marti. Vyptala v infobudce nejlepší spojení, a pokud nezmrzne, bude nám tady ještě hodně užitečná. Cesta autobusem je mnohem zajímavější než původně zamýšlená jízda metrem. Vidíme velký kus města na vlastní oči a dost podrobně, neboť semafor je asi každých padesát metrů a vždycky svítí červená.
Je před pět hodin ráno. Postel se začíná třást, jako by někdo v bytě pustil obří shaker. Po chvíli dunění přestane. Právě pod domem na slavné třídě La Rambla projelo metro. Budíček! Další den v Barceloně je před námi!
