Tak jsme se chtěli celý den poflakovat u moře za domem. A nakonec jsme zase vyrazili na výlet, tentokrát se šťastným parkovacím koncem. Cílem bylo město Cosenza v horách, až téměř pod mraky, vysoko nad údolími. Cesta tam i zpět byla uchvacancující. Mosty, tunely, serpentýny v rozlehlých neobydlených oblastech. Být v Kalábrii majitelkou betonárky nebo firmy na výrobu dopravních značek, jsem capo di tutti capi.
Co tam jako děláte, dvě děti s matkou na dovolené? Jarda je upřímně udiven, neboť ty děti jsme my s bratrem v kategorii 50+. Když si jdeme zaplavat, maminka sedí na břehu a bedlivě nás sleduje. Pořád jsme její děti a na věku nezáleží. Až když vylezeme z moře, lehne si a zavře oči.
Po všelijakém nočním převalování jsme se ráno vyhrabali z postelí a při snídani dlouze plánovali, kam pojedeme. Venku lilo jako z konve celou noc a pršelo ještě ráno. Shodli jsme se s bratrem na cestě na východ, maminka souhlasí vždy se vším. Dopravní nehoda nás ale odklonila a jeli jsme nakonec na jih. A tak je to tady se vším.
Trvalo téměř 40 let, než jsme se my tři znovu vypravili na společnou dovolenou. Tata už se směje shora, ale maminka, bratr a já jsme ještě pořád tady. Tady aktuálně znamená v Kalábrii. A už první den potvrdil, že to bude hodně výživné.
