Moje pokrevní rodina má zálibu v citování dětských říkanek. Specialistou na ně byl zejména náš tata. I v nemoci mu v paměti zůstaly některé vtipné verše, ze kterých se staly okřídlené průpovídky. Používáme je doma dost často, a tak je tata svým způsobem pořád s námi.
Tak přišel první mráz. Ty dva nejkrásnější muškáty, které mi včera bylo líto ostříhat a zazimovat, jsou teď pokryty jinovatkou a jejich krása zamrzla v němé výčitce. Mně je taky zima a dalších pár měsíců bude. A koho to zajímá? Jo dřív, to bývávaly jiné zimy, a taky jsme přežili.
Ať se mnou souhlasíte nebo nesouhlasíte, já si myslím, že každý člověk je schopen neuvěřitelných věcí. Věcí, kterým nevěří ostatní, kterým nevěří ani on sám. A že od jejich objevení a využívání nás dělí právě jen ta mentální síla a víra v to, že dokážeme prakticky cokoliv.
