Začala jsem si v loňském roce vést místo tradičního deníku nový, jiný a větší Deník zážitků. Rozdíl je markantní. Zatímco stránky starých deníků plných stesků, sebelítosti, hněvu a zlosti jsem už nikdy neotevřela, protože terapií bylo se ze všech nepříjemností vypsat, ne si je připomínat dokola, Deník zážitků otevírám dost často. Je konec června a za těch 6 měsíců letošního roku v něm přibylo 66 událostí. To je úžasné! Prostým dělením to vychází na 11 zážitků každý měsíc.
Stačí pár šedých zimních měsíců bez většího povyražení a slunečního svitu a cítím, že uvadám. Jak vtipně poznamenala moje dcera, máme doma Bídnou Báru. Nic mě nebaví. Na nic se netěším. A taky mně ubývá sil. Je nejvyšší čas spustit záchrannou akci.
Už podruhé mě Městské divadlo Zlín mile překvapilo. Po skvělém představení Srpen v zemi Indiánů s Janou Tomečkovou, která mou duši roztrhala na kusy už v průběhu představení, musím tleskat i punkové verzi divadla ve sklepní šatně s názvem Blackbird.
