Jen Zoufalec jako já si může myslet, že změnou prostředí dojde automaticky ke změně k lepšímu, a to ve všech ohledech. Odjela jsem z domova stiženého systematickým patnáctiletým bouráním domu sousedova z jedné strany a provozem dvou nočních barů ze strany druhé. Řeknu to takto: Španělsko není zemí, kde ticho léčí.
Pláž nejblíže našemu apartmánu se jmenuje Los Locos, a to už dlouho předtím, než jsme dorazili. Dalo by se to přeložit jako Pláž bláznů nebo Šílencova pláž. Čím blíž k nám, tím více kamenů viditelných i pečlivě schovaných pod vodou. Všichni tři jsme si hned první den poranili nohy, když jsme nerozvážně vlezli do moře v místě, kde nikdo nebyl. Takže teď chodíme hore po dědině až na samý konec pláže k velkému hotelu, kde je nejvíce lidí.
Nový výraz domolená ukazuje krásu a vtip českého jazyka, když jednoslovně popisuje trend trávit dovolenou doma. Letos se k davům domolenců přidávám i já. Dobrovolně.
Ještě zajímavější než přímá zkušenost z dovolené s maminkou, je poslouchat ji, jak o ní vypráví ostatním. Role se nečekaně obracejí a z vyprávění vycházím jako někdo, kdo se snažil, ale… „Barča si s tím Španělem něco povídala anglicky, ale vím já, jestli mu něco rozuměla?“ líčí například mou snahu zajistit jí co největší komfort. Se zájmem poslouchám, jak to vlastně bylo z jejího pohledu, a dost se bavím. Už jsme doma, v pořádku, opálené, vysušené a odpočaté. Ale já se ještě na skok vrátím pod španělské slunce na ostrově Tenerife.
Chceme více zoufalosti, píše mi do komentářů k zápiskům Jarda. Jako by netušil, že on, hrdina i padouch většiny Zoufalcových zápisků z cest, je sám tím neutuchajícím zdrojem příhod. Když tu teď není, život plyne poklidně jako řeka. Jako zpomalená řeka, protože dovolená se seniorem je hlavně o změně rychlosti z turba na zpětný chod. Všechny kroky jsou uvážené, plánované, postupné a v logistickém plánu je třeba počítat s přestávkami, pravidelnou dodávkou kávy, pití a zajištěním blízkosti toalet.
Od mé poslední dovolené s maminkou uplynulo asi 35 let. Mezitím se odehrála spousta životních kotrmelců a událostí, které nás trochu semlely a hodně posílily. Asi tak o 35 kg každou. Z poslední zdravotní kontroly vyšla maminka obdivuhodně, navzdory blížící se osmdesátce. A tak po třech desítkách let života na jednom kilometru čtverečním, strávených péčí o tatínka, jsem se rozhodla ji konečně vyvézt k moři. Vlastně přímo k oceánu.
Po dovolené na zotavenou by měl mít člověk ještě pár dní karanténu. Aby se srovnal s tím, že už je zase doma. Aby síly, které nabral, neztratil už při dvacátém mailu. A aby vymyslel, na co dalšího na obzoru se těšit.
Sociální sítě v době dovolených by se měly některým lidem zakázat. Jak na straně těch, co právě postují stou fotku u vodní hladiny s dotazem A jakpak se máte vy?, tak na straně těch, co se na ty fotky dívají v práci a jejich vlastní život se jeví jako nevydařený, upracovaný a ne-hodný sdílení s ostatními. Pravda je zase někde uprostřed.
