Začnu skvělou zprávou. Už jsme všichni v pořádku doma, takže se mi mé velké přání splnilo. Montek je zpět v půjčovně a my, účastníci zájezdu, si lížeme rány odděleně a fotky i pocity sdílíme už jen on-line. Zbývá zapsat jen pár poznámek z posledního dne zájezdu.
Dnešní den byl jako na houpačce. První ranní vjem s kostelními zvony v krásné krajině byl úžasný. Pak následovalo několik hlubokých propadů až na dno, cesta od Ligurského moře k Jadranu přes celou Itálii a večer na pokraji smrti promočením, hladem a vysílením úžasná pizza.
Když jsme ráno odjížděli serpentýnami z Corniglie napřed dlouho nahoru a potom dlouho dolů na pobřeží, modlili jsme se v každém tunelu a v každé zatáčce, aby Montek nevyschl. Jarda totiž po cestě sem tak dlouho vybíral levný benzin, až jsme neměli žádný. A tady v horách opravdu benzinka není. Zato jsou tu úzké cesty označené tolika výstražnými cedulemi, že vám to hlava nebere.
Hybaj rovno! To je heslo dnešního druhého dne výpravy Jarda Tour, cestovní společnosti pro vyvolené a zvláště otrlé jedince. Bára 2 se svojí slovenčinou, kterou jí v Zápiscích przním, vyloženě ovládá prostor. Třeba když na břehu Lago di Garda v malebném středisku Sirmione okouzleně chodí a vzdychá: Ja som si doteraz myslela, že najkrajšie miesto je Moravský Žižkov.
