Příroda se probouzí a já s ní. Dnes jsem ráno vstala před šestou a místo tradičního popíjení kávy na verandě a psaní deníku jsem se rozhodla vyjít ven. Bylo po dešti a kosové si štěstím pletli noty. Nikde nikdo. Ideální časoprostor na několika kilometrový okruh zelení. Protože komu se nelení…
Když začnou na jaře pučet první stromy a rozkvetou jarní květiny, lidi fotí a fotí tu krásu jako blázniví. Dívám se na ně z okna, jak stojí u záhonů před kostelem v předpoklonu a hledají mobil. Já fotím taky. Jaro. I podzim. Strkám nos až k hlíně, abych získala lepší detail. Obyčejným foťákem nebo mobilem, žádné zrcadlovky. Žádné velké upravování. Příroda je dokonalá taková, jaká je. Úžasná. Tak kdybyste měli někdy chvilku zastavit se a pokochat se tou krásou, je tu pro vás rubrika Makroradost v mikrosvětě.
Jednou jsem zkoušela psát jako můj oblíbený Bohumil Hrabal a vystihnout jeho poetiku. Bylo to v soutěži časopisu Host a ke svému překvapení jsem tehdy vyhrála. Když je ten první jarní den, vylovila jsem povídečku z archivu. Třeba vás potěší. A třeba už přijde jaro i na nás.
