Od mala patřím k těm podivínům, kteří dokáží číst knihu celou noc a nevnímat svět kolem sebe. Dokážu si ten pocit vlastního světa vznikajícího v mé hlavě řádek po řádku ještě stále vybavit, tu euforii, ten rauš. Jen už jsem hodně dlouho takovou knihu, která by mi nedala spát, nečetla. Vlastně jsem přestala číst jako knihomol a čtu jako obyčejná čtenářka. Pár stránek před spaním a kousek kapitoly ve vlaku. Kde se to kouzlo ztratilo?

Račte vstoupit a čtěte více