Stačí vyjít z domu a dívat se. Pod nohy, nahoru do větví stromů, do všech světových stran. Protože na každém kroku je něco úžasného pro ty, co si dají práci to hledat.
Vypadá to, že jsem nalezla zálibu v triolách. Už druhý blog v řadě je souhrnem tří dnů, přestože úkol zněl jasně: psát každý den. Co se děje? Proč beru schody po třech místo způsobného našlapování schůdek po schůdku? Cítím se jako vypsaná fixa.
