Svátek má Žofie a já mám narozeniny. Nechápu, jak se to mohlo stát, když ještě minulý týden byly Vánoce. Někdo v tom našem časoprostoru šlape na pedál stále rychleji, takže možná za pár dní budou prázdniny a pak už zase zima. Život je jako řetízkový kolotoč. Lítám v kruzích stále rychleji a nemůžu vystoupit.
Letos už nezapomenu popřát k narozeninám nikomu, protože jsem si pořídila skvělý vynález: narozeninovou knížku do kabelky. Pracně jsem dlouhodobě sbírala data narození, opisovala oznámení z Facebooku, vyptávala se přátel na jiné přátele, udělala jsem si pořádek v rodině. Knížečka kapesního formátu má jen 12 dvoustran s měsíci roku a řádky pro každý den. Zapíšete si jméno do patřičného řádku a víte to na furt. Nebo aspoň do doby, než tento deníček zaplněný až po okraj ztratíte. Jako já.
Můžete mít sebelepší záměr, že své narozeniny nebudete slavit. Že je odkládáte. Že je ignorujete. Není to nic platné, ony vás stejně vyčenichají, vydají se po vaší stopě, a nakonec vás doženou. Jestli z toho bude zábava, štvanice nebo naštvanice, je jen na vás. Včera tedy na mně.
Jeden rok života. Přes 250 blogových příspěvků. Téměř 200 stran rukopisu. Každodenní příspěvky i dramatické pauzy. Noví čtenáři a fanoušci Úžasné Báry. Vytrvalá přízeň těch skalních. #365 dní od konce do začátku. Odpočítávání na cestě do vlastního nitra dnes končí.
Dnes je Úžasné Báře rok. Přesně před rokem, 1. dubna 2017, jsem na svůj blog pověsila první příspěvek.
