Před časem jsem sama sebe nazvala v procesu hledání práce Neviditelnou optimistkou. Jaká je situace po dalších týdnech nových zkušeností?
Jsem na vrcholu sil. Za sebou mám řadu pracovních i životních zkušeností, fuckupů i hřejivých vzpomínek na vydařené akce. Doma klid a dospělé dítě. A před sebou minimálně 15 let, kdy budu muset pracovat. Kyprá padesátnice z malého moravského města, sen každého zaměstnavatele. Nebo je to jinak?
Poslední dny usínáme se špatnými zprávami a budíme se s obavami. V noci mi před očima tančí červené tečky na mapě světa. Místa výskytu koronaviru. Svět už není bezpečné místo k životu. Nebo že by bylo všechno jinak?
Pokaždé, když se potkám s Libuškou, cítím se jako životní škarohlíd. Čínské přísloví říká: Upadni sedmkrát, vstaň osmkrát. Ona je živoucím vtělením této východní moudrosti. I kdyby padla po tisící, zase vstane a sama sobě se zasměje. Libuška má životní optimismus, díky kterému nestárne a dělá svět kolem sebe příjemnějším místem k životu.
