Málokteré české slovo prošlo v posledních dvaceti letech takovým posunem významu jako zdánlivě neškodné slovo přítel – přítelkyně. Dříve spolu moje holka a můj kluk chodili, pak se vzali a byli z nich manželé. Moje stará a můj starý, v nejhorším případě. Můj muž a moje paní v tom nejlepším. Pak se třeba zase rozvedli, byli z nich ex-manželé, a znovu si vzali někoho jiného a byli z nich opět manželé a manželky. Kdo nespal s manželkou, měl milenku.

Račte vstoupit a čtěte více