Ať se mnou souhlasíte nebo nesouhlasíte, já si myslím, že každý člověk je schopen neuvěřitelných věcí. Věcí, kterým nevěří ostatní, kterým nevěří ani on sám. A že od jejich objevení a využívání nás dělí právě jen ta mentální síla a víra v to, že dokážeme prakticky cokoliv.
Střední věk je z pohledu toho, kdo překročil jeho brány, něco jako středověk. Samé boje, utrpení, nelidské zacházení (zejména ze stran mladších osob, které si myslí, že budou mladé věčně).
Ráda se v cizích městech jen tak toulám ulicemi a občas nakouknu do nějakého obchodu, který mě zaujme. V lesklých a drahých časopisech často píší o tom, že hollywoodské hvězdy chodí na nákupy v teplácích a kšiltovce a nikdo to nekomentuje. Tak musím říct, že v Brně o tom ještě nečetli.
Můj největší problém je v tom, že moc čtu a nic si nepamatuju. Čtení považuji za stejnou rozkoš jako plavání, kde si taky nepamatuju každé tempo. Plavání však mému tělesnému i duševnímu zdraví jednoznačně prospívá (pokud mi na hlavu neskočí jeden z těch spratků, co o elegantní šipce do vody nikdy neslyšeli a tráví mládí báchoráky na kraji bazénu). S četbou je to komplikovanější.
Dnešní mladé generaci se musí jedno nechat: umí se k tomu postavit. TÍM nemyslím něco tak povrchního jako je práce nebo životní výzvy, ale hledáček fotoaparátu. I když slovo hledáček už aby pohledal…
Za celým projektem Úžasné Báry stojí myšlenka zvaná Zázračné ráno. Řada úspěšných lidí už po staletí vstávala za kuropění a než se zbytek světa probudil, oni už měli náskok několika galaxií.
Pokud jde o energie, myslím, že s tím lidi hrozně nadělají. Dospělí nemají energie dostatek, děti jí zase mají přebytek, svět se řítí do energetické krize. Přitom jde jen o to, udržovat si správnou hladinku.
