Víte, jak poznáte skutečné kamarády? Když někomu zavoláte po dvaceti letech a strávíte hodinový telefonát v záchvatech smíchu při společných vzpomínkách. Některé lidi nemusíte vídat ani si s nimi vyměňovat zdvořilostní pohlednice. Stačí, že jsou.
Kromě setrvalé snahy zhubnout se na mém seznamu předsevzetí neustále objevuje položka: zlepšit svou angličtinu. Ne že bych anglicky vůbec neuměla, jen jak celý život pracuji s českým jazykem a všemi jeho nuancemi, jak vytvářím složitá souvětí a hledám zajímavá česká slova, neumím myslet ani vyjadřovat se v holých větách. Navíc jsem žena, poněkud komplikovaná. Proč to vyjádřit jednoduše, když to jde složitě? Angličtina je geniální právě v té výstižnosti a zároveň jednoduchosti. A to mně nejde.
