Danuško, mrzí mě, že…. Tak začínal slavný seznam nenaplněných očekávání maminky mé kamarádky, s níž jsem kdysi na gymplu trávila víkend na jejich rodinné chatě. Zatímco my jsme kouřily někde na mezi a probíraly zásadní otázky života, maminka při přepadovce kontrolovala ustlané postele, umyté nádobí a záhyby na předložce u krbu.
Kdybyste věděli, že uspějete, do čeho byste se v životě pustili? Co byste udělali jako první? Žít tak, jako by nic nebylo nemožné, je fascinující návod k naplnění života. Jenže automatický kritik v naší hlavě je silnější než pud sebezáchovy. Neblázni, ztrapníš se. Selžeš. Přijdeš o peníze. Přijdeš o práci. O zdraví. Budeš pro smích. Dopadne to špatně. Něco se stane. Nedokážeš to. Ani to nezkoušej!
Když máte velký dům jako my, můžete schovávat velkou spoustu věcí. Nepotřebných je většina, uznávám, a také se snažím v nestřeženém okamžiku velké množství oblečení recyklovat darováním nebo vyhozením. Část dočasně nepoužívaných věcí se neustále stěhuje mezi bytem a půdou, kde zapadne všudypřítomným prachem, případně sklepem, kde konečně definitivně zplesniví, takže je vyhodíme o pár (desítek) let později, než bylo třeba. Samostatnou kapitolu tvoří papíry, dokumenty, fotky, doklady našich aktivit.
ZMĚNA patří k nejčastějším slovům, se kterými se v poslední době setkáváme. Zatímco dříve bylo snem udržet si v životě status quo, dnes je to snaha stále něco měnit. Je zajímavé, že nikdo si nepřeje změnu k horšímu. Přitom právě taková změna by mohla žadateli velmi rychle ukázat, jak skvěle se měl, než začal toužit po změně. Po nové práci, po nové ženě – muži, po nové postavě, nové kabelce, novém nosu, ideálně po novém životním stylu.
