V jednom ze svých novoročních poselství dalajláma zmínil jednoduchou, leč zásadní myšlenku: Pomáhat druhým je nejlepší způsob, jak si zajistit štěstí a klid. Když je to tak jednoduché, proč je kolem nás (i v nás) pořád tolik nespokojenosti a neklidu?
Tento týden jsou na noční obloze zvláště dobře viditelné svítící stopy částeček meziplanetární hmoty z komety Swift-Tuttle zvané Perseidy. My romantici tomu říkáme, že padají hvězdy. Sedím s hlavou zvrácenou dozadu a čekám na tu svou, co mi splní tajné přání. Skenuju všechny zářící body nad hlavou, ale jediné, co mohu s jistotou potvrdit, je návrat letadel. Bolí mě za krkem a žádná hvězda nepadá. Jen rosa.
Štěstí je volba, hlásají po světě usměvaví lidé, zjevně šťastní, i když jim lezou osmičky a cestou k autu šlápnou do hovna. Mám chuť je všechny pozabíjet, zvláště po ránu. Protože je nesnáším. Protože bych tak zoufale chtěla být jako oni. Usmívat se, chodit po světě a nesoudit nikoho. Ani sebe.
