Po včerejším náročném dni ve vodě a na vodě jsme se s Megís ráno probudily celé rozlámané a s teplotou. Daly jsme si aspirin a já ho zapila vínem a ona čajem, takže jsem se dala rychleji do pořádku než to unavené stvoření v naší posteli. Nebylo zbytí. Megís zůstala doma a já jsem měla pro změnu klučičí den.
Jsme tisíce mil od domova, ale dnes byl Pavel půl den s námi. Alespoň v duchu určitě. Vydaly jsme se s Megís do Hokejové síně slávy, abychom mu dovezly tričko hokejového klubu Toronto Maple Leafes pořízené v tom jediném správném fanouškovském obchodě. Byl to boj, ale našly jsme to! A teď už snad bude klid.
Sedím ve výkladní skříni ve 22. patře skleněné budovy a mám výhled na další mrakodrapy i věž CN. Ve sklech se odráží červené světlo probouzejícího se dne. Náš apartmán kousek od downtownu skýtá neuvěřitelné výhledy. Včera jsme dorazili do Toronta a prolomili tak osmileté čekání na návštěvu Kanady. I když jen na skok, jsme tady! Kanada!
