Malé děti jsou nadšené, když v odrazu zrcadla uvidí nového kamaráda. Netuší, že jsou to oni sami, kdo jim mává, kdo se po nich opičí. Neskutečně je to baví a otisky prstů zůstávají na skle ještě dlouho poté, co už mají jinou zábavu. Kdy jste se vy naposledy podívali sami na sebe s takovým nadšením, že jste si upatlali zrcadlo?
Den #294 jsem strávila s několika milými lidmi. U kávy, u limonády v pivovaru, v perníkové chaloupce kdesi v lesi. Když jsem se vracela večer těmi rozpálenými cestami domů, ještě do mě zezadu narazil nepozorný řidič. Lekla jsem se, to ano, ale nikomu se nic nestalo. A protože jsem měla v žaludku rajský rajský salát od Báry B. (to není chyba, to je přívlastek postupně rozvíjející), nepotřebovala jsem polykat žádné nadávky. Jen jsme se na sebe s vyděšeným pánem usmáli a potřásli si přátelsky rukou.
Rozhodla jsem se sepsat soukromý seznam 50 věcí, které bych chtěla do konce života mít či stihnout. Bez ohledu na to, jak reálné či nereálné se jejich dosažení právě jeví právě teď či jak moc mohu jejich dosažení vůbec ovlivnit. Prostě taková větší objednávka do Vesmíru, aby věděli, co pro mě vařit příštích padesát let. Jsem optimistka? No a? Co můžu ztratit?
Vždycky jsem si lebedila v mužské společnosti. Mám ráda chytré muže, kteří vidí svět v souvislostech, mají odvahu a jsou velkorysí, nezabývají se blbostma a navíc pěkně voní. Ale zatímco podobných mužů každým rokem ubývá, alespoň v mém světě, potkávám stále více inspirativních a zábavných žen.
Věřte, nevěřte, ztratila jsem jeden den života. Tedy, obrazně. Stačí vyměnit telefon, a dějí se fakt divné věci. Některé apky skáčou z jednoho telefonu do druhého samy jako žabky. Některé vymazlené a perfektně fungující vychytávky však nenávratně zmizí.
Mám za sebou prvních padesát dní své #Výzvy365. Jsem na sebe pyšná za to, že jsem vytrvala a skutečně denně píšu, jak jsem si předsevzala. To je skvělé a klepu si na rameno. Není to úplně lehké, ale proto to má význam. Alespoň pro mne, představitele neukázněnosti, nesystematičnosti a emoční nestability.
Kdybyste věděli, že uspějete, do čeho byste se v životě pustili? Co byste udělali jako první? Žít tak, jako by nic nebylo nemožné, je fascinující návod k naplnění života. Jenže automatický kritik v naší hlavě je silnější než pud sebezáchovy. Neblázni, ztrapníš se. Selžeš. Přijdeš o peníze. Přijdeš o práci. O zdraví. Budeš pro smích. Dopadne to špatně. Něco se stane. Nedokážeš to. Ani to nezkoušej!
čerejší podvečer byl jako stvořený pro knihu Letní bouřka. I když název odkazuje spíše na bouřlivé události na jednom panství než na hromy a blesky z nebe, prostě se do deštivého letního počasí náramně hodí. Nic vás neochrání před přívaly vody lépe než suchý anglický humor.
