Jsou dvě hodiny v noci. Vzbudila mě bolest ve vlastní hlavě a hluk z ulice. Polykám třetí prášek proti migréně a piju druhý čaj. Řeknu vám, někdy mě stojí mnoho sil udržet se na cestě za vlastní úžasností. Jsem v polovině odpočítávání a mám chuť všechno vzdát. Nejvyšší čas vrátit se na samý začátek a připomenout si, proč a kam jsem se vlastně vydala.
Je dobré dávat si v životě velké výzvy. Napsat své jméno na plakát a vyvěsit ho ven, i když ještě netušíte, co vlastně lidem nabídnete. Já teď čelím blogové výzvě každý den a věřte mi, že ještě pět minut před tím, než začnu psát, nevím o čem. Ale když už se k psaní dostanu a začnu, ještě se nestalo, že bych nenapsala nic. Jen se nesmím bát být trapná, opakovat se, nastavovat rozlícenému davu svou tvář. Kdo jsi bez blogu, hoď po mně lajkem!
Pátek, blázni mají svátek. Jak se tak všichni na ulici začínají zmenšovat a balit do kapucí, šál a teplých kabátů, je nejvyšší čas udělat něco bláznivého. Co vám rozbuší srdce a rozproudí krev. Co vám udělá radost a vyplaví adrenalin. Že nevíte, co by to mělo být? No je to váš život, tak přemýšlejte.
Vypadá to, že se mi opět někam zatoulal jeden den. Aplikace v telefonu je nemilosrdná. Nebo je to všechno jinak? Že by ten den skrýval potenciál a aplikace chránila mé počty? Záleží na volbě slovníku. Pokud zvolím ten nově objevený, transformační, budou se dít věci!
Vypadá to, že jsem nalezla zálibu v triolách. Už druhý blog v řadě je souhrnem tří dnů, přestože úkol zněl jasně: psát každý den. Co se děje? Proč beru schody po třech místo způsobného našlapování schůdek po schůdku? Cítím se jako vypsaná fixa.
Začíná to každý rok lyžovačkou, fotkami usmívajících se lyžařů na bílých svazích, nejlépe s bombardinem v ruce. Pak přichází medvědí česnek a jeho sběr. Vytáhli jsme kolo, podívejte! Tomu neuniknete ani neujedete. Následuje nekonečný foto seriál dovolená u moře, který zastaví až série Naši školáci. A pak se konečně se dostáváme k fotkám houbařských úlovků. Už je to tady!
Tak jsme se minule pateticky naladili na národní notečku a je nejvyšší čas vycestovat. Zprávy ze světa ale ukazují, že blázinci člověk neunikne, ať už je venku jakkoliv. Když si dáte místo kávy Forbes Espresso, dozvíte se víc, než potřebujete.
Dnes ráno jsem v autě topila. Jen dva dny poté, co jsem jela v mokrém tričku se všemi okénky staženými a vzduch byl horký jako fén. Taky jsem měla dva horké čaje, což se nestalo už tři měsíce, a jednu slivovičku. Ano, je mi zima. Ano, celé léto mi bylo vedro. Kde se ztratilo mírné klima?
