Vyrážíme z Prahy do Jablonce nad Nisou, kde jsem nikdy nebyla. Protože hodláme poznávat cestou českou krajinu, vybíráme ty nejobskurnější cesty a nejpodivnější místa. V žaludku máme oba s Jardou zkažené mléko, které nám našlehali do kafe v jedné letenské kavárně. Když jsme je na to upozornili, tak nám dvě holky v obsluze odpověděly, že už to ví. Tak to jsme klidní. Čekat omluvu nebo snad vrácení peněz bylo hodně moravsky naivní.
Bez knih a bez dobré kávy si neumím svůj život představit. I v dobách, kdy jsem byla doslova zahlcena informacemi, úkoly, povinnostmi a prací bylo těch pár minut s šálkem horké kávy v ruce rituálem, který mě v úprku zastavil. Vrátil do přítomnosti. A pár stránek z oblíbené knihy mě zase dokázalo vmžiku přenést do jiného příběhu v jakékoliv době. Žiju obklopena knihami a stavím si z nich opevnění. V domě i v srdci.
