Nejsem dobrodruh. Nevydám se do neznámé země ani krajiny jen tak bez přípravy. Nelákají mě adrenalinové výstupy na visuté skály nebo divoká voda na raftu. Na seznamu mých tajných přání nenajdete noc v lese vedle srnčích bobků ani léto pod stanem. Natož abych chodila pro vodu ze studánky dva kilometry daleko a své potřeby vykonávala v blízkosti jehličí. Ostatně mé životní moudro zní: PŘÍRODA JE PRO ZVĚŘ.
Střední věk je z pohledu toho, kdo překročil jeho brány, něco jako středověk. Samé boje, utrpení, nelidské zacházení (zejména ze stran mladších osob, které si myslí, že budou mladé věčně).
Jsou lidé, kteří mají rádi Vánoce. Pak jsou lidé, kteří mají rádi Velikonoce. Další skupina má ráda všechny svátky a jiná zase žádné svátky. A pak jsou lidé, kteří o nějakých svátcích nemají ani ponětí, a Židé, kteří slaví svoje svátky bez ohledu na svět kolem (a i díky tomu přežívají). Schválně, do které skupiny patříte?
Ráda se v cizích městech jen tak toulám ulicemi a občas nakouknu do nějakého obchodu, který mě zaujme. V lesklých a drahých časopisech často píší o tom, že hollywoodské hvězdy chodí na nákupy v teplácích a kšiltovce a nikdo to nekomentuje. Tak musím říct, že v Brně o tom ještě nečetli.
Dnešní mladé generaci se musí jedno nechat: umí se k tomu postavit. TÍM nemyslím něco tak povrchního jako je práce nebo životní výzvy, ale hledáček fotoaparátu. I když slovo hledáček už aby pohledal…
