Jestli mě něco ubíjí, je to stereotyp. Jestli mě něco ničí, jsou to neustálé změny. A mezi tou pumou v kleci a štvanou lesní zvěří se snažím najít vnitřní klid a rovnováhu. A klíče od klece. Když máte pod kontrolou dvířka, kterými můžete procházet dovnitř i ven podle vlastní potřeby, je vyhráno. Chci být raději pumou než laňkou.
„Tak vy jste ta Úžasná Bára?“, ptá se mě paní za přepážkou na poště. Přišel mi balík s mým občanským jménem a dodatkem, že jsem Úžasná. Paní si mě prohlížela s brýlemi na nose, jako by si říkala: Tak to jsme tady ještě neměli. A víte co? Podívala jsem se na ni, usmála se a řekla: „Ano, to jsem já. Úžasná Bára.“
Je dobré dávat si v životě velké výzvy. Napsat své jméno na plakát a vyvěsit ho ven, i když ještě netušíte, co vlastně lidem nabídnete. Já teď čelím blogové výzvě každý den a věřte mi, že ještě pět minut před tím, než začnu psát, nevím o čem. Ale když už se k psaní dostanu a začnu, ještě se nestalo, že bych nenapsala nic. Jen se nesmím bát být trapná, opakovat se, nastavovat rozlícenému davu svou tvář. Kdo jsi bez blogu, hoď po mně lajkem!
Rozdíl mezi psaním deníku a psaním blogu je propastný. To, co se mi honí hlavou, můžu bez obav napsat jen na papír. I ty největší tajnosti, pocity, nálady. Blog je věc veřejná. Prochází tou nejtěžší vstupní i výstupní kontrolou. Autocenzurou.
Už nikdy nebudu jíst kachnu. Už nikdy nebudu jíst kachnu. Už nikdy nebudu jíst kachnu. Možná někdy za dlouhou dobu si dám kousíček kachny. Možná někdy v příštím životě budu zase jíst pečenou kachnu se zelím a knedlíkem. Proč, proč jsem se včera tak přejedla?
Za mého mládí, vím, zní to hrozně, ale je to tak, byla sobota dnem úklidu. Bez výjimky se prostě v sobotu dopoledne uklízelo a do procesu byli zapojeni bez výjimky všichni členové domácnosti. Museli jsme brzo vstávat a všechno stihnout do oběda, protože odpoledne se chodilo do hor na vycházky.
Pátek, blázni mají svátek. Jak se tak všichni na ulici začínají zmenšovat a balit do kapucí, šál a teplých kabátů, je nejvyšší čas udělat něco bláznivého. Co vám rozbuší srdce a rozproudí krev. Co vám udělá radost a vyplaví adrenalin. Že nevíte, co by to mělo být? No je to váš život, tak přemýšlejte.
Jak nám venku ubývá denního světla a slunečního svitu, je pro mne stále těžší ráno vstávat a večer číst. Kromě toho, že si člověk může melatonin doplňovat v tabletkách, což mi připadá jako krajní řešení, můžete si vylepšit život v temnější polovině roku i jinak. Přirozeným denním světlem ze zásuvky.
