Každý důsledek má svou příčinu. Někdy viníka. Na vině spojeného blogu dnů 231, 230 a 229 je vinný víkend. Ani Úžasná Bára není stroj, tupě vykonávající svou práci každý den. Jsem jen člověk a můj víkend voní po burčáku a po víně.
Chemie je vědou mimo moje chápání. Pamatuju si pouze pro život zásadní informaci, že kyselina se leje do vody. A historku o tom, jak si dva chemici v domácnosti psali vzkazy pomocí periodické soustavy prvků. Na lístečku na stole bylo napsáno: Cu. Jasné jako facka, že jo? Prostě měď, latinsky cup-rum.
Ráno jsem vstala, zavřela všechna okna a pustila topení. Je konec léta, aspoň po ránu, kdy teploty klesají k bodu mrazu. Ranní vstávání už není tak příjemné jako do vlahého letního rána, kdy jsem bosýma nohama čerpala energii z trávníku na zahradě. Vstávat do zimy je pro většinu lidí zachumlaných pod peřinou každodenní boj.
Po dovolené na zotavenou by měl mít člověk ještě pár dní karanténu. Aby se srovnal s tím, že už je zase doma. Aby síly, které nabral, neztratil už při dvacátém mailu. A aby vymyslel, na co dalšího na obzoru se těšit.
Jsme tisíce mil od domova, ale dnes byl Pavel půl den s námi. Alespoň v duchu určitě. Vydaly jsme se s Megís do Hokejové síně slávy, abychom mu dovezly tričko hokejového klubu Toronto Maple Leafes pořízené v tom jediném správném fanouškovském obchodě. Byl to boj, ale našly jsme to! A teď už snad bude klid.
Sedím ve výkladní skříni ve 22. patře skleněné budovy a mám výhled na další mrakodrapy i věž CN. Ve sklech se odráží červené světlo probouzejícího se dne. Náš apartmán kousek od downtownu skýtá neuvěřitelné výhledy. Včera jsme dorazili do Toronta a prolomili tak osmileté čekání na návštěvu Kanady. I když jen na skok, jsme tady! Kanada!
e pět ráno. V mobilu mám fotku ztraceného kufru, který v noci konečně Juan dovezl patrně až z Madridu autem k Marušce na předměstí. Naléváme si s Alešem whisky na oslavu a den může začít. Pro mne ohlédnutím za včerejším dnem, pro kluky radostnými vyhlídkami na dny další, plné čistého prádla a oblečení.
Zoufalcovy zápisky jsou opět tady
Technika a vymoženosti jdou stále kupředu. Sedím v letadle do Chicaga a díky Alešovi, který mě navedl správnou kolej, jsem získala pár minut zdarma na wifi. Pode mnou Atlantik, nade mnou oblaka a vedle mne účastníci zájezdu Megís, Aleš a Milánek. Je to můj první blog z nebes.
