Po čem se mi bude stýskat po odjezdu z Prahy? Po přehršli možností, kam jít, co vidět a co zažít. Po tichu a klidu rezidenčního bytu. Po společných prožitcích s tisíci jinými lidmi na divadle i na hokeji. A hlavně po svobodě být sama sebou.
Smetana, nebo Dvořák? Pro mě vždycky Antonín Dvořák. Vždycky. Ale musím říct, že v průběhu svého pražského macerování v kultuře jsem už dvakrát slízla i Smetanu. A ještě jsem se olízla!
Tak jsem se dnes chystala do divadla, které je na programu až zítra. Naštěstí jsem to zjistila včas, když jsem kontrolovala začátek představení. Co s načatým večerem? To byste se asi divili.
To si tak sedíte ve žlutém ušáku ve své dočasné laskavé pražské rezidenci, pracujete a za oknem najednou stíhačky. Napřed burácení motorů a pak se podívám z okna a co myslíte. Byly tam! Přímo v mém zorném úhlu.
Když přijedete z malého města do velkoměsta, počet pošuků na metr čtvereční se výrazně zvýší. Jsem stále ve střehu. Pozoruju, bavím se, bojím se. A nasávám inspiraci plnými doušky. Projekt Zachraňte Úžasnou Báru pokračuje.
Stačí pár šedých zimních měsíců bez většího povyražení a slunečního svitu a cítím, že uvadám. Jak vtipně poznamenala moje dcera, máme doma Bídnou Báru. Nic mě nebaví. Na nic se netěším. A taky mně ubývá sil. Je nejvyšší čas spustit záchrannou akci.
