Letní verandu zaplavily sluneční paprsky. Ze studeného příbytku se stalo na pár hodin opět místo, kde lze brát intenzivní sluneční lázeň. Sedím zabořená do křesla, s tváří nastavenou slunci, a připadám si jako vybitý telefon připojený k nabíječce.
Není větší změny v ročním koloběhu, než když se podíváte z okna a okolní krajina, domy, stromy jsou pokryty bílou čepicí. Barevný svět podzimu se tento týden překlopil do černobílé zimy. Byla by to docela podívaná, kdyby se ty dvě základní barvy velmi brzy nepromíchaly.
Tak přišel první mráz. Ty dva nejkrásnější muškáty, které mi včera bylo líto ostříhat a zazimovat, jsou teď pokryty jinovatkou a jejich krása zamrzla v němé výčitce. Mně je taky zima a dalších pár měsíců bude. A koho to zajímá? Jo dřív, to bývávaly jiné zimy, a taky jsme přežili.
Nemůžu spát. Nespí ani sypači a pluhaři, kteří projíždějí po cestě a rachotí svými silničářskými vozy. Nedosti na tom, že mě bolí hlava, ještě venku sype sníh. Tak jste se dočkaly, děti! Třeba konečně budou sněhuláci, boby, lyže, mokré kombinézy a špinavé boty.
