Jak jsem uvedla na konci prvních zápisků, dorazili jsme do města Torrevieja na východním pobřeží Costa Blanca. Je to místo, kde prý pookřejí úplně všichni, nejen průduškáři, astmatici, alergici, ale i my, lidé na pokraji nervového zhroucení.
Mám takovou zásadu – nikdy nepíšu Zoufalcovy zápisky z rodinné dovolené. Čtenáři, kteří sledují zápisky delší dobu, jistě chápou proč. Napište pravdu o své rodině, a žádnou mít nebudete.
Heslem dnešního dne by mohlo být ono okřídlené Bohu blíž. Několikrát jsme změnili plány, až jsme došli k závěru, že nejlepší je chodit a jezdit intuitivně a prostě moc neplánovat. Člověk vždycky na něco zajímavého narazí právě ve chvíli, kdy se jen tak toulá, naskočí do okolo projíždějící tramvaje nebo se zamotá v úzkých uličkách a dá si sklenku portského na terase s okouzlujícím výhledem na město. Dobrá zpráva je, že se mi Lisabon začíná konečně dost zamlouvat.
Dnes ráno jsem se vzbudila a bylo mi pro změnu vedro. Jean asi opravdu zapnula topení, nebo jsme si to tady ve sluji už zadýchali. Zbytečně. Píšu tyto řádky těsně před odjezdem z Minneapolis. Pokračujeme do finále našeho americko-kanadského putování.
Po včerejším náročném dni ve vodě a na vodě jsme se s Megís ráno probudily celé rozlámané a s teplotou. Daly jsme si aspirin a já ho zapila vínem a ona čajem, takže jsem se dala rychleji do pořádku než to unavené stvoření v naší posteli. Nebylo zbytí. Megís zůstala doma a já jsem měla pro změnu klučičí den.
Dnes vykrádám sama sebe, ale osvěžit čas od času některý ze starších příspěvků Zoufalce jistě není na škodu. Je to pět let, co jsem poprvé usedla do své Ježury a za vydatné pomoci přátel začala po mnoha letech znovu řídit. Ten den, kdy jsem klíčem zavěšeným na kroužku s plyšovým ježkem, poprvé odemkla své první vlastní auto, se prostě nedá zapomenout.
Nikdy nemůžu ty tvoje stránky najít. Pořád hledám Zoufalou Báru, napsala mi nedávno kamarádka Bára. Narážela tak na mé stránky Zoufalcovy zápisky, které jsem měla dříve. Vlastně je ještě stále mám, ale už na ně moc nepřispívám. Nechtěla jsem být jen Zoufalá, chtěla jsem se vydat vstříc své úžasnosti. Ale dodnes si to lidi, a často i já, pletou.
Jaký si představíte nejvíc nejhorší začátek dovolené? Vynásobte svou představu stem, a pochopíte pocity člověka, který se ráno před odletem, kdy potřebujete dodělat tisíc věcí, probudí se strašnou migrénou. Nejhorší za několik let. Když je člověku zle, zvláště leží-li od kuropění v koupelně s hlavou v záchodě, jeho perspektiva se změní. Původní skvělá myšlenka na dovolenou ve Španělsku se změní na myšlenky o španělské inkvizici (kdo milujete Monty Python, snad jste se zasmáli) či španělské botě nasazené na mou hlavu.
