Nekamenujte mne, prosím! Vím, že jsem nenapsala ani řádku už řadu dní. Že odpočet do mých narozenin se krátí a já to flákám. Měla jsem se skvěle, jen jsem měla prostě NESDÍLECÍ NÁLADU. Není třeba všechny niterné poryvy troubit do světa. Ale o jednu záhadu se s vámi chci rozhodně podělit. Záhadu bílého jogurtu.
Sprchujete se, a najednou vás napadne řešení problému, kterému jste nemohli přijít na kloub? Vzbudíte se uprostřed noci ze sna, který rozlouskl hádanku nerozluštitelnou během dne? Pak jste na tom jako já. Nejlepší nápady ze mne padají v okamžicích, kdy je nemohu okamžitě zachytit, a tak často mizí v propadlišti dějin.
Milí čtenáři mého blogu jsou mi svědkem, že píšu opravdu každý den. Někdy mám pocit, že nedělám nic jiného. Pak mi teda vysvětlete, že zatímco na blogu mám den #260, aplikace v mém mobilu mi dnes hlásí den #256. Jak říká náš tata, tak kdo je tady blbec?
Věřte, nevěřte, ztratila jsem jeden den života. Tedy, obrazně. Stačí vyměnit telefon, a dějí se fakt divné věci. Některé apky skáčou z jednoho telefonu do druhého samy jako žabky. Některé vymazlené a perfektně fungující vychytávky však nenávratně zmizí.
