„Chito je dobré na vypuzení plodu,“ citovala maminka další oblíbenou tatovu hlášku, když jsem jí přinesla k bazénu tonik. Smějeme se a nejsme smutné, protože tatizna je tady svým způsobem pořád s námi. Těžko se to vysvětluje někomu, kdo ho neznal. Ale maminka prostě převzala nejen jeho okřídlené věty, ale i největší záliby. V kufru má mapu Tenerife a koupila si i propisku. A na sledování západu slunce si vzala tatovy „poctivé skleněné“ sluneční brýle. Myslím, že on se tam nahoře spokojeně usmívá.
Chceme více zoufalosti, píše mi do komentářů k zápiskům Jarda. Jako by netušil, že on, hrdina i padouch většiny Zoufalcových zápisků z cest, je sám tím neutuchajícím zdrojem příhod. Když tu teď není, život plyne poklidně jako řeka. Jako zpomalená řeka, protože dovolená se seniorem je hlavně o změně rychlosti z turba na zpětný chod. Všechny kroky jsou uvážené, plánované, postupné a v logistickém plánu je třeba počítat s přestávkami, pravidelnou dodávkou kávy, pití a zajištěním blízkosti toalet.
Od mé poslední dovolené s maminkou uplynulo asi 35 let. Mezitím se odehrála spousta životních kotrmelců a událostí, které nás trochu semlely a hodně posílily. Asi tak o 35 kg každou. Z poslední zdravotní kontroly vyšla maminka obdivuhodně, navzdory blížící se osmdesátce. A tak po třech desítkách let života na jednom kilometru čtverečním, strávených péčí o tatínka, jsem se rozhodla ji konečně vyvézt k moři. Vlastně přímo k oceánu.
Zoufalcovy zápisky jsou formou terapie, kterou se vyrovnávám se zážitky na svých cestách po světě. Tentokrát budou poprvé o cestě, která se nekonala. Snažím se upřímně o humorný nadhled zoufalcův, ale ještě je to čerstvé a chvílemi to drhne. Upozorňuji slabší povahy, že v textu může být přítomen sarkasmus a ironie.
Pondělí 30. dubna
Každá legrace a každá dovolená jednou skončí, zvláště jde-li o prodloužený víkend. Takže balíme saky paky a vydáváme se na cestu zpět do Londýna. Padají dotazy, zdali si cestu ještě někdy zopakujeme, ale Jarda nás vyvádí z omylu...
Neděle 29. dubna 2018
Někdy stačí malá, drobná příhoda, a celý den se člověk může dosyta smát a pochechtávat, kdykoliv si na tuto příhodu vzpomene. Dnes se nám o nekonečnou zábavu postaral Jarda. "Dejte mi ještě dva dny, a můžu v Anglii taxikařit...
