Otevřu jedno oko a odhrnu závěs u okna. Vidím palmové listy rostoucí přes tři patra. Ne, nejsem doma. Nezdá se mi to. Šest týdnů po osudném pádu na pražském letišti a léčbě zlomené nohy jsem znovu na cestách. Se dvěma berlemi a sedmi...
Finále
Na poslední zápisky z cesty jsem si musela udělat několikadenní odstup. Nepřemýšlela jsem o ničem, prostě jsem spala a spala. Jsme doma. A vzpomínky už musím pracně lovit v paměti.
Poslední den v ulicích New Yorku jsme strávili ve dvou...
Neděle 2. července
Neděle ráno. Záměr vydat se na první mši do Harlemu nevyšel, protože všichni zaspíme. Konečně jsme se sladili s místním časem. Takže vyrážíme "na hrubou". Metro nahoru do Harlemu se opět, jako se nám tady stává celkem často...
Sobota 1. července večer
Po návratu z Washingtonu je zase všechno při starém už po prvním nadechnutí. Je sobota večer a všichni jsou namačkaní v Midtownu tak, že se prakticky nedá projít ulicemi. Další hotel máme u Herald Square úplně v centru...
Sobota 1. července
Ráno jsem opět vstala v pět a napsala Zoufalce. A pak jsem si ještě chvilku zdřímla, protože únava narůstá a vyčerpání z bolesti při každém došlápnutí mění mé mimické vrásky v hluboké rýhy. Všichni už máme na nohou puchýře a...
Pátek 30. června
Je to poprvé za třicet let, co neslavím narozeniny svého muže s ním. Malujeme mu s Megís vzkaz do písku na pobřeží a posíláme aspoň virtuální přání. Jsme ve Washingtonu, kolébce americké státnosti.
Jarda, který už kandidoval v...
