Vnímaví čtenáři blogu již dávno pochopili, že můj vztah ke sportu je ambivalentní. Zpocení svalnatí lidé mě děsí, míčové hry nesnáším od dob vybíjené, kdy mě letící balon zezadu narazil do hlavy, má hlava se pohnula vpřed a narazila na žebřiny, které se pohnout odmítly. Jízda na kole s úzkým sedlem a řídítky proklatě nízko je čirým utrpením a úplně nejhorší jsou všechny sportovní činnosti, spojené se sněhem, ledem, zimou. Brrr! Takže zbývá běh a chůze, při níž se stačím kochat okolní přírodou. Pěkně zlehka.

Na druhou stranu, jako fanoušek se vydržím dívat na spoustu sportovních utkání a úplně se do toho položit. V televizi je sportování fajn, občas při ležení na gauči kmitám nohama, abych šla také vstříc zdravému životnímu stylu. Umím poradit prakticky každému trenérovi a je jejich škoda, že mě neposlouchají. A v cílové rovince naše borce povzbuzuju z plných plic, protože nemáme sousedy, u kterých bych zrovna na hlasitost zvuku musela brát ohled. Přišla jsem na chuť téměř všemu, i curlingu. Jen pohled na dva lidi, kteří si v ringu dělají z obličeje řešeto a krev stříká až k nám domů, to fakt nemusím.

Ovšem nejlepší je být u sportovních výkonů osobně. Mým nejoblíbenějším sportovcem je můj muž, který, když běží nebo jede zrovna pod našima okny, má na trati mou plnou podporu. Ale jinak fandím každému, kdo se snaží sám sebe překonat. Dnes jsme byli v Ostravě na Zlaté tretře. Napřed pálilo slunce, pak lilo jak z konve, a mezi tím jsme si to skvěle užili. Nemám hlas, takže jsem fandila tleskáním a dupáním a mlácením vějíře o stehna. Českým sportovcům se teda moc nedařilo, i když my jsme dělali, co jsme mohli. 

Tradičně skvělá atmosféra nás strhla, viděli jsme světový rekord v běhu na bizarní trati 300 metrů a přímo před očima jsme měli skok o tyči, který vyhrál mistr světa Sam Kendricks. Jako správný Amík byl připraven rozdávat široké úsměvy, a když se nám připletl po závodech na chodníku před stadionem do cesty, ochotně se s námi ještě poobjímal a vyfotil.

Závěr dne s číslem #330 zní: Není důležité vyhrát, ale bojovat až do konce. Ve sportu i v životě.

A hlavně nezapomeňte zhluboka dýchat.