Vás každý pohyb stojí příliš energie. Proto se brzy unavíte. Poznám to, protože to mám úplně stejně, řekl mi pan masér po dvouhodinovém lámání kolem. Jinak se ta masáž na uvolnění kloubů popsat nedá. A to jsem ji absolvovala v rámci svého hýbacího dne.

Hýbací dny jsem si do svého života zavedla v pudu sebezáchovy. Protože kdyby bylo jen na mně, klidně bych dokázala psát nebo číst většinu života, a to vsedě nebo vleže.

Považuji duševní práci jako rovnocennou práci fyzické, někdy i namáhavější. Jenže když u toho sedíte, mají ostatní pocit, že vlastně nepřetržitě neděláte nic. Stejný pocit má i mé pohybové ústrojí, které tuhne, zatímco nervy se obalují tukem. Fyzická práce je prostě zdravá a duševní práce zdraví škodí, ve všech ohledech.

Dr.Voštěp už ze mě nebude, jsem spíše princezna solimánská. Tak jsem se rozhodla do svého života zařazovat hýbací dny, tedy dny, kdy pohyb fyzický převažuje nad myšlením. Je jedno o jaký pohyb se jedná. Jestli jdu na dlouhou vycházku, umývám okna, pobíhám po městě nebo cvičím. Dnes jsem třeba od pěti od rána tři hodiny v kuse uklízela, protože jsem se vzbudila plna energie a nebylo vedro k padnutí. I tak jsem téměř padla za vlast, za čistou domácnost. Myslím, že u nás doma se dějí nějaké zvláštní věci. Když nejsme doma, nebo možná v noci, nám zjevně někdo posypává skříně prachem, trousí po zemi vlasy, kape na podlahu nějaké lepivé směsi a špiní prádlo. Jinak si to neumím vysvětlit.

Hýbací den začal pěkně zostra. Po té masáži, kdy po mně cizí muž šlapal, tahal mě za ruce a za nohy, ohýbal mě v nepřirozeném směru a na závěr mi ještě rozcuchal vlasy, patrně abych odcházela v co nejubožejším stavu, jsem se opět nezastavila. U nás na zahradě měly sraz Jaderničky včetně dětí. Do hýbacího plánu přibyl výšlap schodů nahoru a dolů se zátěží, zvedání robátek nad hlavu, praní se a otáčení všemi směry. Na závěr však přišla sladká odměna: mazlení a tulení se s dětmi, které ještě nemají dost síly, aby se vymanily z mého náručí nebo kladly výraznější odpor. Byl to krásný den!

Večer jsem se doplazila do obýváku a cítila jsem se jako boxovací pytel po soustředění národního týmu. I když den #289 mě stál všechnu energii, usínala jsem s čistou hlavou a vědomím, že hýbací den zítra nahradí den lenošení a nicnedělání.