Vydali jsme se na východ zpět k jezeru Michigan. V autě jsme strávili celé odpoledne a na vlastní kůži vyzkoušeli nekonečnost přejezdů mezi jednotlivými státy. Naše vypůjčené auto Rudá Sonja nás dopravilo do sousedního Wisconsinu. Aleš řídil a doplňoval energii bonbony spicchi, čti špíčky, které dělají člověku roztomilé špíčky.

Kromě lánů kukuřičných polí, spousty sil v malých hospodářstvích u cesty a cedulí oznamujících zvýšený provoz školních autobusů v místech, kde není lautr vůbec nic a kde přepravují patrně lesní skřítky, není moc čím zabavit mysl. Jeden po druhém usínáme, mě s hlavou vyvrácenou dozadu a chrápající samozřejmě vyfotili. Jinak může spát každý dle libosti, všechny ústrky směřují výhradně ke mně. Už je to celkem únavné, být každý den univerzálním viníkem všeho.

Zábavnější mi přijde Alešův nápad tvrdit všem, kteří se nás zeptají: Where are you from?, že jsme z Čamrdastánu. Protože univerzální odpovědí bude zcela jistě Cool, Wow, Fun! Mistrem v absurdních frázích se stal mladý číšník, který nás uváděl ke stolu v jedné italské restauraci. Když mu Aleš řekl, že jsme z České republiky, odpověděl něco ve smyslu: Nikdy jsem tam nebyl, ale určitě to musí být perfektní. To na Čamrdastán sedí jak ulité. Leží těsně vedle ČR, aspoň pro většinu Američanů.

Když dorazíme do Green Bay, je půl šesté večer. Zdejší zábavní park u jezera zavírá v šest, ale přestože atrakce ještě stále běží, vstupenku už nám neprodají. To je ta jejich zdejší nekompromisnost, která vyplývá z nulové kreativity. Žádná horská dráha, žádné ruské kolo. Můžeme se zdarma pokochat blátivou vodou v jezeře a množstvím kachen, které nejsou u vody, ale na ulicích, příjezdových cestách a speciálních travnatých kachních pahorcích. Místo lázeňského městečka projíždíme průmyslovým chovem kachen, městem plným prázdných parkovišť, jeřábů, skladů. Raději míříme hned ještě více na jih, do města s obskurním názvem Sheboygan.

To je jiné kafe. Pěkné příjezerní městečko, kde nám i po deváté večer uvaří. Kde blikají neony na typickém vývěsním štítě místního kina a kde se nasvětlené domky zrcadlí v klidné vodní hladině. Jsou tu nejméně čtyři kostely, spíše více, a o víkendu se tu konal Oktoberfest. Že je ještě pořád září, to je jen malá drobnost. Po cestě nejsou žádné motely s blikající lampou, kde bychom chtěli přespat v hrůze, že někdo vystřílí sousední pokoj a štěnice se nám zavrtají pod kůži i do kufrů. Takže volíme hotýlek. Nejprve se trochu vyděsíme, že v rezervovaném pokoji je jen jedna postel. Podivuje se i pán v recepci, když se mu ve čtyřech s kufry vyskládáme na recepci. Nakonec se vše vysvětlí, a než mi zablokuje platební kartu opakovanými pokusy o stažení částky, máme i druhý pokoj. Dokonce se dvěma postelemi. Je tu čisto, ticho, co chtít víc?

A ráno pokračujeme dále na jih, do Milwaukee a do Chicaga. Mějte se krásně a bděte.