Ráno jsem vstala, zavřela všechna okna a pustila topení. Je konec léta, aspoň po ránu, kdy teploty klesají k bodu mrazu. Ranní vstávání už není tak příjemné jako do vlahého letního rána, kdy jsem bosýma nohama čerpala energii z trávníku na zahradě. Vstávat do zimy je pro většinu lidí zachumlaných pod peřinou každodenní boj.

Zamrzlá jsem i pokud jde o psaní ranního blogu. Ne můj počítač, to já jedu v nouzovém režimu. Kéž bych si mohla stejně snadno dobít energii v zásuvce, jako to dopřávám všem svým spotřebičům. Litovat se a naříkat ale nepomůže. Pomoci si musí každý stejně sám. Takže hrnek dobrého čaje, horká sprcha, nové boty, a hned je na světě líp. Vybírám si barevnou kombinaci červeného trika a černé sukně a jak se ukáže, stejný nápad měla i má kolegyně Jana v práci. To se nestalo celých pět let. Vypadáme jako sestry v triku nebo členky stejného sportovního týmu, i když ona je mladší a má delší sukni, zatímco já jsem odvážně vyrazila v mini. Ale ty odstíny červené jsou úplně stejné a je to dost legrační.

Včera měla celý den pondělí, vybírala jsem si jídlo z pondělního menu, a dokonce jsem večer zaskočila i paní kosmetičku, k níž jsem objednaná, jak jinak, na pondělí! Dnes mám ale skutečný pátek. Čekám naléhavě na maily s věcmi, které je třeba před víkendem dotáhnout. Na silnicích jsou kolony aut a sluníčko za okny láká do víkendového režimu. Jenže ještě není konec. Je poledne, a já píšu blog místo oběda. Protože režim muší bejt. A až se večer dostanu domů, poslední věc, kterou budu chtít udělat, je otevřít počítač a něco psát.

Jestli po dnešku přijde sobota, bude to skvělé. Dva dny na dospání, srovnání času, myšlenek, úkolů. Přeji nám všem, ať si užijeme krásný, teplý a slunečný víkend.