Chemie je vědou mimo moje chápání. Pamatuju si pouze pro život zásadní informaci, že kyselina se leje do vody. A historku o tom, jak si dva chemici v domácnosti psali vzkazy pomocí periodické soustavy prvků. Na lístečku na stole bylo napsáno: Cu. Jasné jako facka, že jo? Prostě měď, latinsky cup-rum.

Vzkazy si v hojné míře píšeme i my doma. Naše životy, nebo přinejmenším biorytmy, se poněkud míjejí. Když já vstávám, můj muž už je fuč. Když se večer vrací, dost často jsem fuč já. Kde fuč a kdy dofuč domů, to si píšeme na lístečky na stole. Jsou takovým laskavým způsobem dialogu, který osiřelého v domě uklidňuje a dává mu jistotu, že se ten druhý vrátí. Že je jen dočasně nepřítomen.

Zatímco já píšu, že jsem v divadle, v kině, na večeři s kamarádkama nebo na kosmetice, můj muž je stále někde na kole, na tenise, v sauně, na hokeji. Zvláště pokud je sám někde na vyjížďce v horách, jsem ráda, když znám jeho trasu. Protože těch možností, kam se od nás dá dojít nebo dojet, je opravdu hodně. Kdybych ho nejdebože měla jít někdy hledat, potřebuju mít správný směr. I těch hospod a restaurací je u nás více, než je třeba, ale mě určitě nikdo hledat nemusí. Chodím jen do dvou podniků, a to ještě sporadicky. Kavárna s výhledem na ulici, wifi, skvělou kávou a pohodlnými křesly nikde není. Tak se držím doma.

Při malování jsem většinu lístečků, které končily na ledničce, vyhodila. Nemůžu schraňovat všechno. Navíc vím, že další přibydou každý týden. Některé se zvláště velkými srdíčky a milými vzkazy mám však schované ve svém srdci. Ty, při kterých se radostí zatetelí můj žaludek, píše moje maminka. Většinou leží u talíře s buchtama nebo jinou dobrotou, kterou nám tu v prázdném domě nechá. Jasně, že jí hned po posledním soustě zavolám a poděkuju. Ale bez lístečku s pěkným vzkazem v ruce by mi tak nechutnalo.

Mobilní telefony mají spoustu možností, jak poslat srdíčka, kytičky, smajlíky a desítky dalších emotikonů. Poslat přesnou GPS polohu a aktuální informace o očekávaném příjezdu. Také je využíváme a pomáhají nám v komunikaci. Ale ty rukou psané a malované lístečky na stole jsou prostě jedinečné a nenahraditelné. Asi jako ty buchty od maminky. Kéž budu na stole nacházet obojí ještě hodně, hodně dlouho!