Půlka národa je doma, druhá půlka slaví 17. listopad. Revoluci. Samet. Konec totality. Pro mě byl rok 1989 také dost převratný, a to už od 9. července. Poznala jsem svého budoucího muže. Za 11 měsíců se konaly první svobodné volby a my jsme se jako správní vlastenci rozhodli oslavit tento den svatbou.

Byly to revoluční měsíce, takže docela fičák. Na začátku našeho vztahu pořád někde někdo stávkoval nebo demonstroval. Nebyly žádné mobily, neměli jsme ani pevné linky. Občas jsme si museli zavolat do práce nebo se prostě smířit s tím, že ten druhý buď na rande přijel nebo nepřijel. Věci se měnily za pochodu, a některé se zase nedokázaly změnit dost rychle. Ceduli Náměstí Klementa Gottwalda jsem připevnila na kurník na dvoře. Po dvojité svatbě na úřadě a pak ještě v kostele jsme jeli na dvojitou svatební cestu do Karlových Varů a do Paříže. Pak jsme začali podnikat, protože nám konečně vrátili i přízemí našeho domu na náměstí.

Naši začali okamžitě cestovat po Evropě a objevovat země, kam se nikdy podívat nemohli. Ty první tři roky po revoluci byly plné naděje a nadšení. Pak se to u nás doma všechno sesypalo, jak už to někdy chodí, a věci veřejné nahradily problémy soukromé. Protože i když jsme si ve svobodné zemi mohli koupit spoustu věcí, zdraví nikoliv. Jak mi po minulém blogu správně připomněla kamarádka Hanka, na dně propasti jsi byla tenkrát. Teď už je to jen občasná a dočasná otrava blbci v okolí, která mě rozhodí a táhne do deprese. Takže je třeba se podívat na své aktuální bolístky v kontextu celého života, a vidím, že se mám skvěle.

Dnes jsme se s mým mužem a našima opět sešli na náměstí, abychom oslavili svobodu a demokracii. Ještě pořád jsme všichni tady, i po třiceti letech, odhodláni připnout trikolóru a svobodu slavit i za ni bojovat. Sešla se nám jen hrstka, myslím, že víc lidí bude zítra ráno před Lídlem. Ale i to je svoboda, nikam nemuset, žít podle svých představ, volit ty, proti kterým my protestujeme. Jak jsem psala v úvodní větě, půlka slaví, půlce je to jedno. Důležité je jen to, abychom zase neskončili v té černé díře mezi těma půlkama.