„Tak Vám přeju šťastné a veselé Vánoce“, loučila jsem se dnes s paní prodavačkou v papírnictví. V liduprázdné prodejně jsem si během pár minut koupila vánoční papíry, jmenovky a nálepky. Do konce roku mě tady už nikdo neuvidí. „Pokud jste na něco nezapomněla,“ usměje se paní prodavačka, jako by věděla víc než já.

Nejsem ten člověk, co má v srpnu nakoupeno na svátky a o prvním Adventu ve spíži desatero cukroví. Každoročně mám pocit, že to vůbec nestihnu, že nevím, co komu koupit, kdy, kde a kam to pak schovat. A v pravý čas, ideálně ještě stejný rok, zase najít. Každoročně jsou to dostihy s trochou nervozity, tlačenicemi v obchodech a staženými žaluziemi doma. Letos poprvé mám pocit, že Vánoce jsou vlastně fajn a v klidu. I když je listopad a ne prosinec. Vlastně právě proto. Zatím nikde nikdo.

Dnes jsem také zahájila sezonu svařáku u budky naproti našeho domu. Popíjela jsem horké víno s rodiči, venku teplota jako na jaře a vůbec žádná fronta. Nalezla jsem ve Vánocích o měsíc dříve velké zalíbení. Dokonce jsem už odstranila doma část velikonoční výzdoby, což většinou dělám až o zlaté neděli. A v obýváku nám ze světla visí dřevěná velryba, která za výlohou vypadala jako kapr. Většina hostů u nás vráží hlavou do obřího lustru, který visí proklatě nízko, tak letos budou mít příjemnou změnu. Jen nevím, kde všichni jsou. Zatím nikde nikdo.

I moje platební karta je ve finanční tísni, jako by naposledy tiše pípla u pokladny v potravinách na Štědrý den ráno, kdy se bojuje o každý košík a poslední rohlík v regále. Většinu dárků mám totiž koupenou, většinou nedopatřením. Prostě proto, že v obchodech nikdo nebyl. Příležitost dělá nejenom zloděje, ale i spokojené zákazníky. Logistický systém zásilkoven, uloženek, úschoven a balíkoven, které vyrostly do pěti minut od našeho domu, vyřešil vyzvedávání dárků z internetu.

A teď, když už nemám žádné velké peníze, nemám ani žádné velké starosti. Mohu postávat u budky se svařákem každý večer a vyhlížet Vánoce. Kde jsou? Zatím nikde nikdo.

No, blog stíhám taktak ještě před půlnocí a nádobí je ještě ve dřezu. Takže to s tím time managementem nebude tak žhavé. Ale vánoční papíry mám v pracovně pěkně smotané do ruličky a když bude potřeba, můžeme si s nimi doma šermovat, troubit do nich, dívat se přes ně jako dalekohledem nebo je přesunout na jiné, lépe schované místo, kde zůstanou dalších pár let, než je najdeme. Vánoce budou i tak. Hlavně, hlavně aby se neztratila ta budka se svařákem.