Je třeba novým čtenářům blogu připomenout, že tato sada příspěvků s #číslem je odpočet do mých narozenin. Rok píšu, hledám a čekám na to, až najdu způsob, jak se stát skutečnou Úžasnou Bárou. Mám před sebou poslední dva měsíce a kousek.

Zatím si připadám jako středověký mudrc, který přelévá jednu zkumavku do druhé v marné naději, že vynalezne Elixír mládí. Myslím, že ani Elixír úžasnosti nebude mít podobu složitých chemických vzorců, univerzálně platných pro každého. Když smícháš tohle s tímto a přisypeš trochu tohohle, budeš zaručeně úžasný člověk. Já myslím, že ne. Já to vím. A vy to víte také.

Protože v mém případě cesta je cíl, tak jsem stále pořád klidná. Možná klidnější než na začátku. Už se nezmítám ve výčitkách, když nějaký den vynechám. Neomlouvám se. Žiju, jak se dá. Když to na mě přijde, píšu. Když slova dojdou, mlčím. Když svítí slunce, jdu ven světlu vstříc, když leje, zalezu do postele s knížkou. Celý svět je zaměřený na výkon, na překonávání překážek, na rekordy, úsilí, zaťaté svaly a naběhnuté žíly. Pokud nebojujete o olympijskou medaili, pokud vás to vysiluje a nebaví, pokud to děláte jen proto, že vám někdo řekl, že tohle je jediný správný způsob, jak žít, pak se zkuste zastavit a popřemýšlet o tom.

Včera jsme se v transatlantickém hovoru s mým kamarádem Tomem bavili o tom, že lidé jsou v životě buď příjemci nebo tvůrci. Jaký je procentuální poměr těch, kdo pasivně přijímají, co přijde, a těch, kteří si příležitosti vytvářejí, zajímalo Toma. Já na procenta moc nejsem, ale někdy mi připadá, že těch pasivních lidí, „obětí osudu“, je většina. Jindy natrefím na společnost, kde nenajdu snad jediného člověka, který by nebyl skvělým případem tvůrce a kreativce. A v tom to možná bude.

Je třeba hledat lidi, kteří nás inspirují, a nemarnit čas s těmi, kteří nás táhnou – vědomě i nevědomě – ke dnu.

Nejlepší způsob, jak zajímavé lidi do svého života přitáhnout, je stát se sám výjimečným, zajímavým, zábavným, inspirativním a kreativním člověkem. To není cesta pro všechny, procenta určitě nelžou. Ale vy nejste všichni. Už jen to, že čtete příspěvky na stránce s nadsazeným názvem Úžasná Bára svědčí o tom, že máte k vlastní úžasnosti dobře nakročeno. Spojme se ve svém díle. Když pořádně zatlačíme, tak tu křivku procentuálního poměru pasivních lidí a tvůrců můžeme určitě posunout žádoucí směrem. Neděle je jako stvořená na to zamyslet se u šálku kávy, jak to udělat. Hnutí Úžasných vás vítá s otevřenou náručí.